Mnozí fanoušci Chelsea vyhlíželi páteční večer s očekáváním. Téměř dvoutýdenní pauza od posledního zápasu a frenetický závěr přestupového období způsobil, že v táboře Blues tak trochu zapomněli, jak moc mizerní do té doby na hřišti byli. Velkolepá sága okolo Enza Fernándeze se šťastným koncem vzpomínky na prachbídné výkony vymazala.
V pátek na Stamford Bridge to ale zase byla stará dobrá parta. Neschopnost v zakončení, příšerné výkony některých hráčů, neschopnost dát přesnou přihrávku. Chelsea v západolondýnském derby rozhodně nevypadala jako tým, který chce za rok bojovat o titul.
Graham Potter je v klubu od začátku září a stále nevíte, jak chce s mužstvem hrát. A evidentně to neví ani hráči. Zápas s Fulhamem neskončil remízou kvůli neskutečné smůle Blues v zakončení či zázračnému výkonu brankáře Bernda Lena. Chelsea zkrátka nebyla schopna Fulham přehrát. Neměla jak.
Potěšující tak musel být pro na tribuně smutnícího majitele Todda Boehlyho leda fakt, že se s nově příchozími hráči zřejmě úplně nesekl. Všechny nové posily hrály dobře, snad s výjimkou Michaila Mudryka, kterého ale sužovalo nachlazení.
Enzo Fernández, který si ještě v Londýně ani nevybalil tašku, byl jednoznačně nejlepším záložníkem domácích. Skvělé věci ukázal křídelník Noni Madueke a na malém prostoru zaujal i útočník David Datro Fofana. Klasicky spolehlivý a velmi klidný výkon předvedl stoper Benoît Badiashile. Ve dvojici s Thiagem Silvou si skvěle rozumí a je otázkou, zda jeho vynechání ze soupisky pro Ligu mistrů Potter nebude litovat.
Staří známí se bohužel ukázali v přesně opačném světle. Conor Gallagher a Mason Mount naservírovali světu návod, jak na pozici osmičky nehrát. Jejich výkon byl totiž naprosto tristní a klubový nováček Enzo neměl ve svých parťácích absolutně žádnou oporu.
Tolik posil, že se všechny ani nevejdou do dodávky. Až sto milionů eur za hráče, co hrál jen ukrajinskou ligu. Šílené smlouvy na osm let a víc ředitelů než má leckterá pojišťovna. Nový majitel Todd Boehly to v Chelsea rozjel ve velkém. A budí emoce.
Blonďatý mladík předvedl, že na Chelsea jednoduše nemá. Nebo alespoň na to, aby zde hrál na pozici středního záložníka. Středopolař v takhle velkém klubu, který chce v zápasech vyhrávat a dominovat, musí mít dobrou technickou úroveň, mozek šachisty a schopnost vymýšlet přihrávky několik vteřin dopředu. Tím vším Gallagher nedisponuje.
Dostane míč, lekne se a okamžitě ho odevzdá komukoliv, kdo se naskytne. To, co je dobré pro Crystal Palace či jiný tým ze středu tabulky, je pro klub s cíli Chelsea naprosto nedostačující. U Masona Mounta je tu opačný problém. Ten se míče rozhodně nebojí, jen s ním v devíti z deseti případů udělá nějaký nesmysl.
Bezmyšlenkovité přihrávky, příšerné rozhodování, neustálé hraní mimo pozici, čímž mimochodem stahoval ze hry Mudryka na levém křídle. Klenot z akademie v Cobhamu Chelsea dvě sezony táhl, teď by mu ale základní sestava měla být vzdálena na kilometry. A je na Potterovi, aby na to našel odvahu.
O problémech Liverpoolu jsme tu psali velmi zevrubně. A zatím to nevypadá, že by se blýskalo na lepší časy. V sobotu tým z Anfieldu prohrál s Wolverhamptonem 0:3, aniž by se přitom svěřenci Julena Lopeteguiho zapotili. Na hřišti červeným nefungovalo nic. Jen těžko byste našli hráče, jehož výkon byste ohodnotili aspoň na čtyřicet procent.
Pokud trenér Jürgen Klopp před třemi týdny po prohře s Brightonem prohlásil, že šlo o nejhorší zápas celé jeho dosavadní kariéry, poslední duel proti Wolves se zdá být solidním konkurentem. S trochou jízlivosti lze prohlásit, že svůj výrok bude do konce sezony ještě párkrát upravovat. Pokud se něco zásadně nezmění.
Což lze v tuto chvíli, k nelibosti fanoušků Liverpoolu, předpokládat jen těžko. Vytoužené posily do středu zálohy nepřišly, závěr lednového přestupového okna zastihl ligové vicemistry zcela nepřipravené a neaktivní. Tým trápí stále stejné problémy a zlepšení není na obzoru. Klopp po potupné porážce s vlky zmínil, že stále věří tomu, že tým může znovu dovést na vítěznou vlnu.
Na té samé tiskovce ovšem zároveň ukázal, proč to není tak jisté. Na dotaz novináře Jamese Pearce z webu The Athletic, zda potíže Liverpoolu mohou mít mentální příčinu, zareagoval nečekaně. A nebo na jeho poměry standardně, vyberte si.
„Je pro mě velmi obtížné se s vámi bavit, mám-li být upřímný. A raději bych se s vámi nebavil. Dobře víte proč. Kvůli všemu, co píšete,“ obořil se na překvapeného redaktora. A zároveň vyzval ostatní, že pokud chtějí, aby na dotaz zareagoval, může ho položit jiný z přítomných žurnalistů. Pearcovi ovšem neodpoví.
Nebyla to přitom zdaleka první Kloppova mediální eskapáda. Kdysi vysmátý a charismatický chlapík je nerudný, nervózní, startuje na první našlápnutí. Jakkoliv nevinná otázka novináře ho vytočí doběla. Reaguje vztahovačně, podrážděně, agresivně. Není v pohodě.
Dá se to pochopit. Trénuje už přes dvě dekády, jedinou pauzu měl tři měsíce v létě 2015, než po konci v Dortmundu v říjnu převzal Liverpool. Tam si zažil dobré i špatné, tým z osmého místa dovedl k titulu i trofeji v Lize mistrů. Do toho si zažil nepříjemnosti doma i v klubu, dlouhou dobu vedl ze svého pohledu nerovný boj proti týmům s většími finančními prostředky.
Nejednou mu titul unikl jen těsně, musel se popasovat s obskurně velkým počtem zraněných. V Liverpoolu má za sebou kus dobré práce, nelze se ale divit, že je unavený. A proto by měl skončit. Reds totiž potřebují nový vítr, zahájit novou etapu. A na to je třeba čerstvá síla, která se lidově řečeno nezakecá.
Německý kouč bude mít jednou po zásluze na Anfieldu sochu, protože spolu s Bobem Paisleym a Billem Shanklym patří mezi tři největší trenéry klubové historie. Někdy ale přijde čas se rozloučit. Než se z příjemných vzpomínek stanou noční můry.
Text je součástí série komentářových textů ze světa Premier League a anglického fotbalu, která pod názvem Albion vychází na webu Football Clubu každé úterý.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Mohla z toho být paráda, je z toho šaráda. Fotbalistům Raya Vallecana nevyšla rozehraná penalta.
Kdo si zaslouží anticenu za největší pitomost předchozího víkendu? Jak blízko má Sparta k titulu poté, co smazala náskok Slavie? A skončí Pavel Hapal už teď v Baníku? Aktuální ligové otázky po 24. kole zodpovídáme s Jakubem Podaným.
Macík si dal do rukavic magnety a Petera Olayinku s Martinem Fillem čekají nepříjemné pohovory, když jejich týmy poztrácely body po jejich zkratech. Vítězem víkendu v boji o titul je Sparta, v boji o sestup to jsou Pardubice. Jak dění na ligových trávnících viděli koučové všech šestnácti klubů? Máme jejich hlasy.
