Začínal jste v brněnské Zbrojovce, už v 16 letech jste ale přestoupil do věhlasné akademie Salzburgu. Co vás v Rakousku jako první zaujalo?
Určitě zázemí. V porovnání se Zbrojovkou, kde to žádná sláva nebyla, šlo o obrovský rozdíl. Zároveň se lišila celková práce s hráči. A pak hlavně taky konkurence, která je v Salzburgu enormní.
Ve dřívějších rozhovorech jste zmiňoval, že jste v mládežnických kategoriích naprosto dominovali. Proč si myslíte, že je ta akademie tak úspěšná?
Jde podle mě hlavně o velkou konkurenci v kádru. V 15 nebo 16 letech Red Bull stáhne nejlepší talenty z Rakouska. Samozřejmě kromě těch, co hrají ve vídeňských klubech Austrii nebo Rapidu, jenž nám chtějí konkurovat. V kategorii U18 se pak přidávají další hráči z Evropy. Kromě Čechů, jako jsem já nebo Tonda Svoboda (aktuálně kmenový hráč MFK Karviná, který hostuje ve Vlašimi, prošel salzburskou akademií i Lieferingem - poznámka redakce), to jsou Maďaři, Chorvati a podobně. Z akademie se pak jen omezený počet dostane do druholigové rezervy Lieferingu. Tam se zároveň připojí kluci z Afriky, kteří mohou přestupovat až v 18 letech. S velkou konkurencí se zvyšuje i úroveň tréninkového procesu, což všechny hráče rozvíjí.
Zaznamenal jste po přestupu rozdíl i v náplni samotných tréninků?
To bych zase neřekl. Na trenéry v Brně vzpomínám jen v dobrém, od přípravky po starší dorost mi vždy přišli kvalitní. Posun byl spíš v tom, že tady v Rakousku je mnohem větší realizační tým, a trenéři tak mají víc prostoru se o hráče starat. Hodně vše ovlivňuje i zázemí. Když si po tréninku můžete zajít do posilovny s kondičním trenérem, na masáž nebo protahování s fyzioterapeutem, případně se ještě pobavit s mentálním koučem, tak to celkový program výrazně posune.
Jak je na tom akademie Salzburgu po technologické stránce? Mělo by jít v tomhle ohledu o jedno z nejrozvinutějších tréninkových center na světě. Je to výrazný rozdíl v porovnání s Českem?
Abych pravdu řekl, já jsem jako brankář po přestupu ze Zbrojovky téměř žádný rozdíl nezaznamenal. Hráči z pole tady sice nosí GPS vesty od 16 let, ale myslím si, že to stejně bude fungovat už ve většině českých prvoligových klubů. Speciální technologie využíváme v Salzburgu spíš jen v posilovně. Jinak bych řekl, že je ta výbava vlastně celkem základní. V akademii je teda ještě speciální stěna na přihrávky, která pomáhá rozvíjet vnímání prostoru a rychlou reakci. Jestli si dobře vzpomínám, hráči z pole to ale využívají spíš v rámci testů jednou, dvakrát do roka. Jinak to používají kluci, co se vrací po zranění.
Co kamery?
Kamer tady určitě víc je a intenzivně se s nimi pracujeme. V tréninkovém centru áčka jsou snad na každém hřišti čtyři. Trenéři nám pak několikrát týdně pouštějí scény z různých nácviků a bavíme se o tom. Takže v tomhle ohledu nám to pomáhá hodně.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Salzburg je jedním z průkopníků využití pokročilých dat v rámci řízení fotbalového klubu. Jak často ale se sofistikovanými statistiky přicházíte do styku vy hráči?
Zase tolik ne. Hráči z pole po zápase dostávají rozpis základních dat, ale jde spíš o běžecké údaje. Pokročilé herní metriky rozebíráme sporadicky. Jednou za čas jsme po reprezentační pauze mívali společný rozbor očekávaných gólů (xG). Jestli předvádíme jako tým výkony nad očekáváni, nebo pod. I co se týče standardních situací, ať už defenzivních či ofenzivních. Ale pro hráče se jedná spíš o okrajovou záležitost.
Takže se s tím nepotkáváte na každodenní bázi?
Vůbec. Kondiční trenéři řeší běžecká data, pak jsou tu video analytici, kteří nám zase ukazují záznamy z kamer. Ale že by nám hráčům někdo řekl: střílejte víc z tohoto úhlu nebo pozice, protože to vychází lépe na očekávané góly, to ne. Spíš se dbá na obecné herní principy Red Bullu, jako je vysoká intenzita a presink, respektive kontrapresink.
V Lieferingu jste pravidelně chytal minulé dvě sezony. Tam jste s realizačním týmem jako brankář neřešil třeba expected Goals On Target (xGOT), tedy očekávané góly ze střel na bránu, a jak na tom jste v tomhle ohledu dlouhodobě?
Co si tak pamatuju, tak jsme nic podobného nerozebírali ani jednou. Nevím, jestli to není i tím, že je rakouská druhá liga na podobné úrovni jako ta v Česku. Takže výpočet očekávaných gólů možná ani není možný, když tam zápas natáčí jedna, maximálně dvě kamery.
Co práce s jinými daty?
Teď mě napadá, že v Lieferingu jsme měli v dubnu horší výsledky, a řešili jsme tak třeba, z jakých pozic nejvíc inkasujeme. Ukázali jsme si, že kolem 60 % gólů dostáváme z části hřiště od malého vápna po penaltu. Takže jsme věděli, že si při bránění musíme začít víc pokrývat střed pokutového území.
Jaký máte na statistiku očekávaných gólů jako brankář názor?
Abych byl upřímný, nejsem úplně velký fanoušek xG. Přijde mi třeba, že gólman předvedl tři super zákroky, ale když se pak po konci utkání podívám do statistik, tak jsou tam očekávané góly třeba v hodnotě 1,6. Mám pocit, že ten systém nedokáže přesně určit, jak nebezpečná šance byla. Navíc na situaci může mít vliv mokré hřiště, teč obránce nebo omezený výhled brankáře. A nevím, jestli tyto faktory bere algoritmus v potaz.
Takže vám přijde, že to není úplně dokonalé?
Ano, z pohledu brankáře mám pocit, že očekáváné góly jsou často nižší, než by měly být. Je mi jasné, že z každé tutovky nepadne gól. Ale když brankář zázračně vytáhne super střelu z 30 metrů, která je ještě k tomu tečovaná a na xG škále je to strašně nízká hodnota, tak mi to nepřijde úplně realistické. Alespoň pro účely gólmanů.
Klub ze Salzburgu byl dlouhé roky tuctový. Po příchodu Red Bullu je vše jinak. Pár let mu sice trvalo, než našel svou cestu, teď má ale koncepci, díky které objevuje pro velké kluby talenty z celého světa. A vydělává na tom. Jak to dělá?
Brankáři jsou v moderním fotbale čím dál víc zapojeni také do rozehrávky. Pracujete nějak se statistikami, jako jsou progresivní přihrávky a podobně?
Ne, s tím taky nepracujeme. Všechno se podle mě odvíjí od toho, jaká je situace, jaký je kontext a v tomhle ohledu je často složité podobné statistiky aplikovat. My jako brankáři řešíme hlavně naše postavení, jestli jsme mohli zasáhnout nebo ne. Samozřejmě to ale neznamená, že se nesoustředíme na maličkosti. Často zkoumáme, jestli je v dané situaci vhodný úkrok dopředu nebo dozadu, a jak celkově reagovat. Ale to většinou vychází z videa.
Myslíte si, že pokročilá data mohou být spíš zajímavá a prospěšná pro hráče v poli? Pro brankáře jsou ty možnosti přece jen trochu omezené.
Nejsem si vědom toho, že by podobná data někdo z našeho týmu úplně prožíval a dopodrobna zkoumal. Myslím si, že to může být prospěšné spíš pro video kouče a jiné lidi, kteří se nad celou hrou musí zamýšlet víc matematicky a je to pro ně důležité. My jako hráči to ale vůbec neřešíme a nepřicházíme s tím ani často do styku.
Sám jsem v jednom podcastu o datové analytice zaznamenal příběh o brankáři, který v období, kdy studoval dopodrobna penalty svých soupeřů, byl v jejich chytání nakonec méně úspěšný než předtím. Možná to může být i o tom, že trenéři nechtějí hráče přemírou dat zbytečně zahltit.
Právě. Přijde mi, že člověk nad tím začne akorát moc přemýšlet. V zápalu hry stejně jako hráč nemáte čas si každou situaci složitě vyhodnotit. Zároveň to chápu jako doplněk pozápasového hodnocení. Ale stejně jsem v tomhle ohledu zástupce názoru, že člověk byl měl fotbal posuzovat hlavně podle toho, co vidí.
Chápu. Pojďme tedy od dat k vaší aktuální situaci. Od začátku této sezony jste stálým členem A-týmu v Salzburgu, jaký byl pro vás přechod nejprve z akademie do Lieferingu a pak do áčka?
Přesun z mládeže do Lieferingu byl celkem přirozený. Je to rezervní tým, trénuje se na stejném místě a už předtím bylo normální, že hráči z akademie zaskočili hrát zápasy za Liefering. Z druhé ligy do áčka už to byl větší skok. Zvýšila se samozřejmě konkurence, tlak i nároky v tréninku. Asi si pořád trochu zvykám, ale myslím si, že to jde dobře (smích).
Nároky v tréninku máte na mysli spíš fyzické nebo taktické?
Jde hlavně o míru profesionality hráčů. Liefering sice je profesionální klub, ale tím, že tam bylo hodně mladých hráčů, tak se tréninky někdy zvrhly a neměly takovou intenzitu. V áčku se jede každý den na doraz.
Místo hráčů krtince. Místo oslav gólů zvuk vrtačky. V Heřmanicích u Oder fotbal minulý rok definitivně skončil. Známé klišé praví: Každá vesnice má hasiče, kostel a fotbalový tým. Realita už je teď ale často jiná.
Momentálně vedete ligu a jste blízko desátému titulu v řadě. Za dalšími úspěchy stojí i aktuální trenér Matthias Jaissle (35 let). V čem je podle vás speciální?
Určitě v tom, že do Salzburgu přišel hodně mladý. Mě osobně trénoval už v kategorii U18, následně taky v Lieferingu, takže jsme spolu asi čtyři roky. Podle mě se rychle sžil s filozofií Red Bullu. Hodně dbá na dodržování hlavních herních principů. A myslím si, že i díky svému věku se dokáže lehce vžít do role hráčů. Takže jsme s ním spokojení, dokáže nás i dobře namotivovat.
Nepostrádá na autoritě tím, že je mladší?
To vůbec. Mimo hřiště se s námi sice baví jako rovný s rovným, ale na hřišti jsem se nesetkal s tím, že by ho někdo nerespektoval. Myslím si, že v každém realizačním týmu by to mělo být tak, že hlavní trenér je větší autorita. Pak tam jsou asistenti, kteří plní víc přátelskou roli. V našem týmu to tak funguje.
Zatím jste nezasáhl do žádného zápasu áčka v této sezoně. Jak hodnotíte vaši aktuální situaci v kádru?
Momentálně celkem dobře, když vezmu v potaz, že jsem teprve od léta stálým členem A-týmu. Na podzim jsem navíc byl na pozici čtyřky, teď jsem dvojka. Čekám na to, kdy dostanu šanci. Posun tam ale je.
Ano, máte za sebou nějaké starty v přátelských utkáních.
Ty přáteláky jsou hodně specifické v tom, že většina mužstva se rozjede po nároďácích. Takže nás je tam z áčka pět nebo šest hráčů, zbytek je doplněný kluky z Lieferingu. Ale tím jsem se netrápil, pro mě bylo hlavní, že jsem si zachytal a měl jsem zápasovou praxi. Protože ty situace jsou samozřejmě úplně jiné než v tréninku.
Věříte, že do konce sezony můžete dostat ještě příležitost?
Určitě. Snad se nám bude i nadále dařit a doufám, že kdyby se ten titul udělal a do konce ligy ještě něco zbývalo, tak se do brány dostanu a připíšu si debut (Salzburg je tři kola před koncem první o tři body před Sturmem Graz – poznámka redakce).
Salzburg má i letos v kádru plno nadějných talentů. Nejvíc se ale mluví o 19letém slovinském útočníkovi Benjaminu Šeškovi, který dal v této sezoně rakouské ligy zatím 15 gólů ve 28 stratech. Může se podle vás dorovnat kvalitou mimo jiné bývalému hráči Salzburgu Erlingu Haalandovi, kterému je i typologicky podobný?
Stoprocentně. Hráli jsme spolu už v Lieferingu. Byl jedním z těch hráčů, který vůbec nešel do kategorie U18, ale přestoupil rovnou do druhé ligy. Bylo to zrovna v době, kdy jsem se tam dostal i já. Přijde mi, že je psychicky dobře nastavený. Už má podepsáno v Lipsku a má výborně našlápnuto. Je rychlý, má skvělý výskok, je zkrátka předurčen k tomu, aby dával góly. A z pohledu brankáře můžu říct, že v noze má opravdu raketu. Je to příklad moderního útočníka, který dokáže hrát v tempu, napadat. Je sice vysoký, ale na hřišti není jen k tomu, aby vyhrával hlavičkové souboje.
Série rozhovorů o datové analýze je čtyřdílná a na webu Footballclub.cz vychází v průběhu května a června. Po rozhovorech s Adamem Stejskalem a s trenérem Davidem Oulehlou se dál můžete těšit na pohled datového analytika Jakuba Dobiáše a skauta Jana Horníka.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
