„Bylo naprosto odzbrojující sledovat v tunelu před zápasem vztah šestiletých kluků, kteří doprovázejí naše hráče před zápasem, k Adamu Hložkovi. Jaká se vždy strhla mela o to, kdo ho vezme za ruku. A jak dlouho pak v těch dětech zůstával zážitek, že ho opravdu drželi, jak dlouho o tom mluvili, kolik nocí skoro nespali blahem. Sám to vím, protože jsem táta jednoho kluka, co měl takovou čest,“ vypráví Ondřej Kasík, ředitel komunikace fotbalové Sparty, o lásce malých sparťanů k Adamu Hložkovi.
A já bych to posunul ještě dál. Troufnu si říct, že pokud fandíte Spartě, je úplně jedno, kolik vám je let - Adama Hložka prostě milujete. Nevěřím, že z této rovnice existuje nějaká výjimka. Abyste totiž vůči Adamovi propadli tomu nejvroucnějšímu citu, jaký může fanoušek k fotbalistovi svého oblíbeného klubu mít, stačilo málo.
Třeba abyste viděli, jak v šestnácti nastoupil do prvního utkání za Spartu v poháru v Polné a po čtyřech minutách dal gól, ke kterému mu jako první gratuloval Josef Šural. Nebo abyste slavili, když hned při svém prvním startu v evropských pohárech dal nádherný gól v pekelném prostředí stadionu Trabzonsporu. Abyste byli na stadionu, když dal do poločasu čtyři góly Brnu a stal se ligovým králem střelců. Nebo abyste zahlédli jeho poslední dotek s míčem v české lize, kterým vstřelil gól Slavii ve vyprodaném Edenu. A možná by vám k probuzení fanouškovské lásky k Adamovi stačilo i jen poslechnout si pár jeho rozhovorů a vnímat, jak skromný kluk to přes všechny úspěchy stále je.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
