Komu v lize ujíždí vlak? A v čem nám utíká Evropa? Řekneme vám, co ukazují data

Český fotbal dlouhodobě hledá odpověď na otázku, jak se přiblížit evropskému standardu. Po prvních kolech nové ligové sezony se ale zdá, že jeden trend je zřetelný: české týmy se ve větší míře snaží hrát fotbal. Více kombinují, méně nakopávají a zvyšují přesnost své hry. Podle datového analytika Jakuba Kadrnožky z Opta je česká liga v některých parametrech na cestě správným směrem.

„Na první dobrou mě určitě zaujalo to, že vzhledem k tomu, že se fotbal hraje pro diváky, tak některé týmy to začaly reflektovat a ten fotbal je fotbalovější, je atraktivnější, je koukatelnější,“ říká Kadrnožka v novém díle Football Club podcastu, který se zaměřuje na pravidelnou analýzu ligy prostřednictvím dat.

Nejde přitom jen o pocit z prvních zápasů. Čísla ukazují výraznou změnu ve způsobu, jakým české týmy chtějí hrát. Z klubů, které byly v lize v minulé i současné sezoně, se hned jedenáct posunulo směrem ke kratší rozehrávce. Nejvýraznější změny jsou vidět například u Teplic, Sigmy Olomouc, Zlína nebo Hradce Králové.

Výsledkem je přesnější hra. Většina týmů dokáže v této sezoně lépe nacházet spoluhráče a omezit ztráty. U některých klubů jde o výrazný posun – Sigma Olomouc zvýšila přesnost přihrávek o 11 procent, Plzeň přibližně o 6 procent a Teplice dokonce o 16 procent.

Česká liga zůstává rychlá

Zajímavé přitom je, že větší množství kombinace neznamená ztrátu typické české vlastnosti – přímočarosti. Česká liga je podle dat stále nejpřímočařejší soutěží mezi deseti nejsilnějšími evropskými ligami. Týmy sice více kombinují, ale ve chvíli, kdy se dostanou do přechodové fáze, stále hledají rychlou cestu směrem k soupeřově brance. „Líbí se mi, že i s tím přírůstkem přesnosti a kratší hry ta liga není míň přímočará,“ vysvětluje Kadrnožka.

Právě kombinace přesnější rozehrávky a zachování rychlého přechodu může být jednou z cest, jak zvýšit kvalitu českých klubů v evropských pohárech. Podle Kadrnožky totiž nestačí spoléhat na individuální úspěchy jednotlivých sezon. Dlouhodobě bude rozhodovat celková úroveň ligy.

Noví majitelé mění poměry

Další výrazný trend nesouvisí přímo s hrou, ale s ekonomikou. Česká liga se postupně vyrovnává. Vedle tradiční dvojice Sparta – Slavia se zvyšuje síla klubů ze střední části tabulky.

„Je tam samozřejmě Slavia, je tam Sparta, jsou tam nějací samozřejmí favoriti, kteří tu úlohu zatím potvrzují. Ale ta střední třída té ligy se zvyšuje,“ říká Kadrnožka. Podle něj je v tom vidět také vliv nových majitelů, kteří do klubů přinášejí více peněz a profesionalizace.

Právě investice nových vlastníků mohou změnit tradiční rozložení sil. Kluby jako Liberec, Olomouc, Hradec Králové nebo další ambiciózní celky mají větší možnosti posilovat kádr, zlepšovat infrastrukturu a pracovat s hráči, kteří mají potenciál pro další prodej.

Progresivní trenéři

Změna není jen ekonomická. V české lize se objevuje také nová trenérská generace, která přináší modernější pohled na hru.

Kadrnožka zmiňuje například trenéra Liberce Michala Fodreka, Jana Jelínka na Slovácku nebo návrat Martina Svědíka. Pozitivně hodnotí také fungování realizačního týmu Sigmy Olomouc, kde podle něj nejde jen o hlavního trenéra Pavla Hapala, ale o celý odborný tým kolem něj.

Právě Liberec je podle dat zajímavým příkladem. Slovan sice stále využívá více dlouhých přihrávek, ale rozdíl oproti minulosti je v rovnováze. Pod Kováčem byl problém podle Kadrnožky především v tom, že tým měl jediný výrazný způsob hry – maximální přímočarost. Fodrek přidal další prvky a vytvořil vyváženější mužstvo.

Liberec má aktuálně velmi silná čísla v aktivní hře. Patří například mezi týmy s nejvyšším počtem vysokých zisků míče a daří se mu také v progresivním vedení míče směrem k soupeřově brance.

Největší výzva? Čistý herní čas

Jeden problém ale česká liga stále řeší. Přestože se zlepšuje přesnost a kvalita hry, zaostává v množství skutečně odehraného času.

V minulé sezoně česká liga nedosahovala ani 50 minut čistého času na utkání, zatímco v nejsilnějších evropských soutěžích se čísla pohybovala nad 53 minutami. Nyní sice došlo ke zlepšení, ale rozdíl zůstává výrazný.

Pro srovnání: nizozemská Eredivisie se v aktuální sezoně dostává na 59,2 minuty čistého času na zápas. Česká liga zaostává o více než devět minut.

Podle Kadrnožky je to oblast, která může v budoucnu ovlivnit i postavení českého fotbalu v Evropě. Větší plynulost hry, méně přerušování a rychlejší tempo totiž nejsou jen estetickou otázkou, ale součástí konkurenceschopnosti celé soutěže.

Trend je potřeba udržet

Otázkou zůstává, zda pozitivní změna vydrží i ve chvíli, kdy začne být v tabulce opravdu o co hrát. Český fotbal už několikrát zažil, že odvážné herní projekty ustoupily pod tlakem výsledků.

Podle Kadrnožky ale tentokrát nemusí jít jen o krátkodobý efekt začátku sezony. Většina klubů podle něj změnila způsob práce a pouze několik týmů by mohlo kvůli výsledkovému tlaku sklouznout zpět k čistě účelovému fotbalu.

Po pěti kolech je tedy brzy dělat definitivní závěry. Data ale naznačují zajímavý posun: česká liga chce být méně založená na soubojích a nákopech, více na fotbale. A pokud tento trend vydrží, může být právě tohle jedna z cest, jak se české kluby dlouhodobě přiblíží evropské konkurenci.