expert Oneplay Sport a spoluautor podcastu MVP
Když už mám příležitost, rád bych se nejdřív dotkl kritiky, která se na trenéra Deniu snáší. Po tak krátké době mi přijde neadekvátní. Zároveň bych ale od samého začátku čekal nejen od něj, ale hlavně od vedení mnohem tvrdší slova o realitě českého fotbalu a o proměně, kterou reprezentace prochází. Mělo zaznít naplno, že nás čekají náročné roky, ve kterých se musíme soustředit na rozvoj nastupující generace. Pak by byla jiná i očekávání. To ovšem nejde jen za trenérem, ale za celým vedením. Upřímně si nejsem jistý, jestli nějaká dlouhodobá strategická vize vůbec existuje.
Nástup zahraničního trenéra jsem podporoval. Momentálně v Česku nevidím trenéra, který by mohl národní tým převzít. Byl by tu Jindřich Trpišovský, ten má ale své povinnosti ve Slavii. Potenciál má i nastupující trenérská generace. Budoucnost tedy máme, ale současný stav nám jinou možnost vlastně nedal. Považuji za správné přinést nový pohled zvenčí, který může být osvěžující.
Konkrétní kroky trenéra hodnotit nechci, protože je prostě brzy. Vyzdvihl bych, jak se zvedla atmosféra a nálada hráčů během srazů. Jednoznačně byl vidět i pozitivní přístup k hře samotné. Narážíme samozřejmě na své limity, které trenér národního týmu nemá šanci během srazu změnit. Ligu národů jsem proto bral jako testování a zkoušení hráčů a nejsem vůči ní vůbec kritický. Naopak jsem rád, že dostali šanci mladí hráči a že jsme zkoušeli varianty i bez stálic, na kterých tým dosud stál. Navíc jsme hráli proti absolutní světové špičce, takže moc nechápu, proč si někdo myslel, že bychom mohli výrazněji uspět.
ředitel Football Clubu
Pořád věřím, že Santi Denia bude pro českou reprezentaci znamenat svěží vítr a herní kvalitativní posun. Porodní bolesti jsou ale nezpochybnitelné. Říjnový repre sraz byl bohužel mnohem pozitivnější než ten listopadový, což samozřejmě nevypadá dobře. A zvlášť poslední zápas v Chorvatsku nás svléknul do naha.
Šest porážek v Lize národů bych nebral jako tragédii, ale rád bych viděl, že se náš herní projev někam posouvá. Nutno dodat, že řada hráčů, kteří snad budou příští rok mezi klíčovými stavebními kameny kádru (Krejčí, Šulc, Chaloupek, Karabec), v Chorvatsku chyběla. I tak ale postrádám herní šestku. Jestli chceme „hrát fotbal“, potřebujeme mít na téhle pozici někoho jako Hellebrand, Beran nebo Macek. Střed zálohy a křídla jsou teď náš největší problém.
Jsem přesvědčený, že trenérský štáb je dostatečně zkušený na to, aby ho vyřešil a postoupil na Euro.
bývalý ligový fotbalista a mentální trenér
V první řadě bych chtěl začít pozitivy. Vnímám, že Santi Denia přinesl do českého fotbalu něco nového – dobrou energii i svou vlastní filozofii. Ta pramení z jeho hráčské kariéry a bohatých zkušeností, což pro nás může být zajímavé a obohacující. Myslím tím, že si je schopen tímto myšlením a odvahou získat hráče na svou stranu. Dokáže nominovat, dát šanci a zabudovat do týmu i ty, kteří nejsou tolik okoukaní.
I tohle má ale svá úskalí a nemyslím si, že tyto tahy vždycky vyjdou. Konkrétně v posledním zápase mě to zklamalo. Chorvaté byli o třídu lepší – technicky, systémově i ve spolupráci hráčů, což pro mě bylo velkým vykřičníkem. Byl to náš šestý zápas, už měl být vidět trenérský rukopis, a úplně se to nepovedlo.
Na druhou stranu všechno chce čas, a i takové zápasy zkrátka mohou přijít. Na další cestu pod Deniou se proto těším, jsem na ni zvědavý a téhle španělské cestě u české reprezentace stále věřím. Moje hodnocení je tedy dvousečné: vidím tam spoustu pozitiv, ale i ten vykřičník na konci.
bývalý brankář, televizní expert
Za těch šest zápasů pod Santim Deniou je znát herní posun a výrazně se zlepšila i atmosféra kolem národního týmu, což je cítit ze samotných hráčů i z jejich rozhovorů. Když tu byli předchozí trenéři, fanoušci nadávali, ať zkoušíme víc hrát fotbal a ať je to koukatelnější. Teď už to v určitých pasážích koukatelné je – třeba při výstavbě hry odzadu – a najednou zase někteří říkají, že to hrát nemáme, protože na španělský fotbal nemáme typologii hráčů. Já to ale vidím jinak. Dívám se na moderní světový fotbal, a přesně tímhle stylem se chce Denia prezentovat. Podle mě je to správná cesta a měli bychom se jí držet, i když to pro některé hráče není přirozené, nemají to v DNA a občas to bolí. Někdy zkrátka musíme udělat jeden krok zpátky, abychom pak udělali dva dopředu.
Aby si to ale sedlo a směrem dopředu se objevily automatismy a větší sehranost, potřebují spolu hráči odehrát víc minut. Neustále se totiž rotovalo se sestavou. Zárodek osy týmu už se sice vytvořil, ale na nějaký větší počet ustálených opor zatím nedošlo – a při takové rotaci se to ladí jen ztěží. Celému procesu navíc nepomohla obrovská kvalita soupeřů, kteří byli nad naše síly. I když se to na první pohled nemusí zdát, čelit třeba Španělům a jejich rychlosti na balonu bylo nesmírně těžké. Podle toho to pak i v posledním zápase v Chorvatsku vypadalo. Sám jsem čekal, že ten duel bude pod Deniou tím nejlepším a stane se jakýmsi vyvrcholením dosavadních srazů. Paradoxně byl ale tím nejhorším.
Teď je to proto hlavně o trpělivosti: vštípit tenhle styl hry hráčům a najít pevnou osu, jaká tu bývala za dob Pavla Nedvěda, Karla Poborského a Vladimíra Šmicera, kde spolu kluci hráli pravidelně a byli na sebe zvyklí. Podrobnější hodnocení má smysl dělat teprve ve chvíli, až přijdou hratelnější soupeři, teď je to ještě hrozně těžké. Každopádně je tu znát oživení reprezentace i z pohledu fanouška – a i když to zatím nepřineslo výsledky, téhle cestě věřím a vidím v ní velkou naději.
Thierry Henry u brankové čáry zahrál rukou a přihrál Williamu Gallasovi na gól. Rozhodčí ho uznal a Francie 18. listopadu 2009 postoupila na mistrovství světa na úkor Irska. O dva dny později se za opakování zápasu přimlouvali oba kapitáni, včetně Henryho. Až po letech vyšlo najevo, že FIFA po sporné baráži poskytla irskému svazu pět milionů eur.
Šest zápasů, šest porážek. Výsledky v Lize národů sice nejsou podle Santiho Denii to nejdůležitější, ale zápas v Chorvatsku svlékl jeho tým do naha. V čem jsme nejvíc pokulhávali a na čem se dá stavět? V dalším díle Football Club podcastu rozebíráme hráče našeho kádru, sestavíme ideální jedenáctku a v závěru si posvítíme i na největší šlágry nadcházejícího ligového kola.
Po šesti porážkách v Lize národů jde česká reprezentace do losu kvalifikace na Euro 2028 z druhého koše. Může znovu narazit na Španělsko, Anglii nebo Chorvatsko. Ze třetího koše jí může připadnout třeba Slovensko, Polsko či Skotsko. Zkuste si los.
