Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Na Boží hod roku 1937 pohltila zápas Chelsea s Charltonem tak hustá mlha, že ho rozhodčí předčasně ukončil. Jenže brankář Sam Bartram to nezaregistroval a ještě dlouhé minuty dál stál ve své brance, zatímco stadion už byl téměř prázdný.
Kreativita je fajn. Změny pravidel se ale musí pořádně domyslet. Jinak z toho může být pěkný guláš...
Barcelona v Madridu vyhrála 2:1, jenže na postup do semifinále Ligy mistrů jí to nestačilo. Symbolem úterního večera se stal Fermín López: po lahůdkovém centru Lamina Yamala měl na hlavě postupový gól. Jenže Musso ho vychytal, a ještě mu při tom kopačkou roztrhl obličej.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
