Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Ryanovi Naderimu stačil jediný zápas za české áčko, aby mu padla možnost hrát za Bulharsko nebo Německo. Idrisi Hopimu by přitom ani dva listopadové starty za Česko samy o sobě cestu k chorvatské reprezentaci nezavřely. Jak je to možné? Rozhoduje druh zápasu, věk hráče i počet startů.
Úspěchy slavil už jako hráč. Na olympiádě si vyzkoušel tři různé role. A jeho nominace budí hodně pozornosti. Co všechno víte o trenérovi české reprezentace? Čeká vás 12 otázek, každá má jedinou správnou odpověď.
Projděte si fotbalový TV program na středu i další dny tohoto pracovního týdne, ve kterém startuje poslední letošní reprezentační okno.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
