Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Z Eindhovenu přes Barcelonu do Milána. Z rumunského Temešváru do anglického Swindonu. V každé otázce dostanete čtyři vybrané kluby v pořadí, v jakém za ně hledaný fotbalista nastupoval. Čekají vás světové hvězdy i hráči, které si vybaví hlavně znalci české ligy. Dáte všech deset?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
