Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Dvě porážky 0:1, tři červené karty a mistrovství světa bez Česka. Neúspěšná baráž s Belgií začala 10. listopadu 2001 v Bruselu, kde se Tomáš Řepka ještě před přestávkou ohnal loktem po soupeři. Byl to jeho 46. a poslední mezistátní zápas.
Startuje listopadová reprezentační pauza. Ukážeme vám, na jaký fotbal se během ní můžete těšit v televizi.
Po remíze v Plzni se z kotle ozvalo „Priske ven!“, ale za nejhorším ligovým startem Sparty od roku 2019 je víc než jen práce trenéra.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
