Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Česko jde ze druhého místa v kvalifikační skupině do druhého koše v březnové baráži. Projděte si zbývající cestu na světový šampionát v Americe v přehledných otázkách a odpovědích.
V šestém díle naší podcastové série k Fortuna lize jsme si povídali s Franny Černou ze Sparty a české fotbalové reprezentace.
Listopad 1989 změnil československý fotbal od základů. Z hráčů svázaných režimem se během pár let staly hvězdy s možnostmi, o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo. Včetně těch finančních…
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
