Místo špílmachrů univerzálové. Euro ilustruje proměnu společnosti

01. červenec 2021
Sdílejte:
Euro je báječná zábava pro stovky milionů lidí a dobrý výdělek pro vyvolené, ale i užitečný obraz možného fungování společnosti, která se proměňuje před očima. Fotbal je rychlejší, dynamičtější, zkrátka modernější než kdykoliv předtím.
Foto: Shutterstock

Pro všechny, kdo kdysi vyhlásili konec modernity a její tvůrčí schopnosti, je Euro 2021 (či 2020, jak chcete) rána do hlavy. Nic takového se nekoná. Na prudké proměně fotbalové hry je naopak vidět, že všechno, co si moderna přičetla k dobrému, se neustále zlepšuje a dál mohutní.

Rychlost, s níž se dnes hraje, se podobá rychlosti blesku. Během pár sekund se z útoku stává protiútok, fotbalisté připomínají spíše sprintery či atlety než milované špílmachry, kteří po trávníku dříve jen chodili. Snad aby mohli v klidu poslat svou geniální přihrávku na gól.

Dnes by neměli šanci. O míč by přišli ještě dřív, než by se rozhlédli po hřišti.

Euro 2021? Týmová souhra

Fotbal je přesně takový, jaká je společnost. Žijeme v době mžiku, který bere dech. O to zajímavější je sledovat, jaké strategie hry jednotlivé týmy volí, aby ve věku sekundy dokázaly bránit i útočit skoro najednou. A hlavně nakonec i vyhrát.

Meritokratická společnost pozdně moderní doby se přirozeně i ve fotbale soustřeďuje na výkon jednotlivce, který může přesahovat své osobní vnitřní mety. Ale děje se tak vždy, jen když je součástí dobře fungujícího týmu. Ani takzvaní rozdíloví hráči, kteří rozhodují zápasy, nejsou bez práce týmu rozdíloví.

Nestačí, aby jednotlivec podal co nejlepší výkon. Takoví musí být všichni na hřišti. Výkon se skutečně hodnotí až v souhře, v souladu jednotlivých výkonů, které se podřizují celku. Tak jako společnost může růst teprve tehdy, když jsou do hry vtaženi všichni hráči, kteří umí a chtějí hrát.

Obdivuhodné výkony a výsledky řady týmu, s nimiž se na odloženém Euru 2020 nepočítalo (Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Česko), pramení právě z této společenské funkčnosti. A z prolínání rolí a systémů.

Když se člověk kupříkladu díval na organizaci rakouské jedenáctky, mohl celou dobu sledovat konkrétní rozestavení i jednotlivé řady na hřišti (obrana, záloha, útok). Mechanický obraz se ale během hry velmi dynamicky měnil, jednotlivé řady se hladce, ale stále přehledně prostupovaly, ale pořád jaksi udržovaly trenérem doporučený tvar.



Nestálá identita

Mechanismus přenosu fotbalových sil se nejenom zachovává, ale i posiluje tím, že se systémy prostupují a prolínají. Což ale také znamená, že hráči jsou schopni přepínat identity či charaktery svých rolí. Chvíli jsou obránci, vzápětí útočníky, potom zase žijí kdesi ve středu hracího pole.

Proměna identity, kterou nastavujeme podle toho, jak se vyvíjí hra, je pro pozdně moderní společnosti typická. Obvykle to ale děláme pro svůj vlastní užitek, abychom se uživili nebo mohli existovat v určité společenské vrstvě.

Ve fotbale má přepínání identit vyšší společný účel a cíl, což je něco, co bleskově zrychleným moderním společnostem zatím chybí. Tedy pomineme-li samozřejmě tichou dohodu na tom, že budeme stále nějak růst. Démon růstu vládne všem, ve fotbale ale pro vítězství týmu, v realitě pro vítězství toho, kdo se dočká.

Hodně se už napsalo o tom, že různost a pestrost hráčského kádru výkonu prospívá. Fotbalová meritokracie přijala za své, že týmové hry se mohou účastnit všichni výteční, bez rozdílu barvy pleti, původu a vyznání. Mix talentů všeho druhu a všech národností je bohatější a silnější.

Už nejen Francouzi, ale i Belgičané, Němci nebo Švýcaři mají mužstva ve všech směrech smíšená, a jde jim to výkonnostně k duhu. Reklama pro otevřenou demokracii? Ne tak úplně, v řadě společnosti je to výjimka, která potvrzuje diskriminační pravidlo.

Proč to ve fotbale jde, a jinde je to tak těžké? Protože fotbal, na který se v jeho vrcholné podobě díváme teď nadšeně v televizi, vytahuje vzhůru jen ty výjimky. Nepracuje ve vrcholných úrovních s množstvím, nýbrž s vybranými talenty.

Meritokracie je neúprosná, tak jako v normálním životě. Jen fotbal pro peníze a zábavu prozíravě otevírá dveře dokořán.



Spravedlivé stroje

Pozoruhodné je fotbalové Euro 2021 i z pohledu přístupu ke spravedlnosti. Masivní využívání systému videorozhodčího (VAR) vyvolává dojem, že všechno je pro jednou vyřešeno. Digitální technika a oko kamery jsou schopny detailně zrekonstruovat jakoukoliv pasáž hry z mnoha úhlů pohledu, a určit tak, co se doopravdy stalo.

„Ukazuje se pravda,“ tvrdí řada fanoušků na sociálních sítích v diskusích, kde se VAR také spílá, protože necitlivě brzdí hru a uvádí fanoušky a hráče do situací utnuté euforie po vstřeleném gólu, který VAR nakonec zamítne.

Pozdně moderní doba se hlásí i k digitalizované spravedlnosti jako automatu viditelných faktů, které rozhodčí už nemusí ani moc posuzovat, protože prostě stačí vidět strojem zachycenou realitu a je to. Spravedlnost se pomalu stává automatickou záležitostí, je vypočitatelná, což je přesný opak tradiční spravedlnosti chápané jako vždy nový a čerstvý soud.

Rozhoduje kontext, smysl činu a jeho souvislosti, a cit pro detaily. Takový ideál spravedlnosti moderní doba nastavila, ve fotbale se ale i centimetrový ofsajd daný plandavým tričkem či delší botou stává spravedlivě písknutým přestupkem, neboť je doložený strojem. Posuzování, v němž se rozhodčí částečně vyvazuje z odpovědnosti digitálním strojem, jde najednou proti smyslu celé hry.

Možná jednou budou digitální soudci i v realitě, verdikt se jednoduše propočítá podle předložené dokumentace. Na stroj si nemůže nikdo stěžovat.

Vyprázdněný obraz

Ani čekání na VAR a zklamání a naopak radost, které jeho jasné corpus delicti vyvolávají, ale nemohou zkazit slast a nadšení z moderního bleskového fotbalu. A toho je letošní Euro plné.

Euforické pocity z toho, jak dokonalou souhru moderní lidé umějí vytvořit, kazí částečně jen to, že je to v dnešních komplikovaných společnostech plných napětí a konfliktů jen chvilkové uvolnění. A simulace lepší existence, která zase tak snadno nepřijde.

Teď má ale přednost fotbal a jeho letošní neskutečná krása. Právě ta nechá na chvíli zapomenout i na to, že je to všechno jen simulakrum funkční společenské hry.

Text původně vyšel na webu Finmag.cz.

Související články

Berte je vážně! Ženy nehrají hůř, patří na hlavní stadiony

Kdo letos vyhrál ženskou fotbalovou ligu? Víte to? Slavia Praha a byl to už její 21. titul v součtu s federální érou před rokem 1993. Víte, že Slavia získala i ceněný „double“ a trefíte takhle od boku sestavu? Asi ne. Ženský fotbal bohužel zůstává neviditelný.

Levej vingl

Velký byznys z malé ligy. Red Bull v Salzburgu úspěšně sází na mládí

Klub ze Salzburgu byl dlouhé roky tuctový. Po příchodu Red Bullu je vše jinak. Pár let mu sice trvalo, než našel svou cestu, teď má ale koncepci, díky které objevuje pro velké kluby talenty z celého světa. A vydělává na tom. Jak to dělá?

Peníze

Proč je Liverpool tak dobrý? Na úspěch má plán, ukazují přestupy

Liverpool patří k nejúspěšnějším evropským klubům a není to náhoda. Jde o výsledek důsledné práce. Reds přesně vědí, co dělají a čeho tím chtějí dosáhnout. Na analýze jejich přestupové politiky to ukazuje Jakub Dobiáš, zakladatel datové společnosti 11 Hacks.

Liverpool
Popup se zavře za 8s