Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Kolik hodin týdně věnuje investicím, které se pro něj staly vášní? Proč bývají fotbalisté snadným cílem finančních hochštaplerů? Kde chce končit kariéru? Jaké má plány ve fotbalovém důchodu? A komu přeje titul v Česku? Další díl Football Club podcastu s brankářem Václavem Hladkým a jeho finančním poradcem a bývalým ligovým hráčem Radkem Buchtou.
Polovina soutěže ukázala jasný trend: Slavia sbírá body i bez ideální hry a její příští rozpis zápasů jí dává proti Spartě i dalším soupeřům strategickou výhodu.
Za týden přijede do Londýna Slavia a postaví se proti místnímu Tottenhamu. Ten je teď ve výsledkové krizi, kterou naposledy v sobotu podpořila jednička Kohoutů Guglielmo Vicario.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
