Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
V půlce srpna si dal Matouš Trmal vlastní gól, jaký svět do té doby neviděl. Tohle patří do zlatého fondu roku 2025. A ocenit je třeba i to, že se teplický gólman z tohoto kiksu rychle otřepal a pomáhá svému týmu k dobré sezoně.
Vyhlášená levačka zajistila Patriku Bergerovi nejen několik angažmá v Premier League, ale v průběhu roku 2025 i vítězství v anketě stanice Canal+ Sport o nejhezčí český a slovenský gól v anglické elitní soutěži. Ve finále porazil parádu od Marka Matějovského. Připomeňte si před Silvestrem oba finalisty. Tohle je ryzí fotbalová zábava.
Ukázková kapitola z knihy Kondičák, kterou napsal kondiční trenér Bohemians 1905 Rudolf Rondzik, se zaměřuje na pohybový profil hráče. Když víte, co hráč skutečně dělá, můžete mu pomoct, aby to dělal lépe a aby se efektivně zlepšoval.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
