Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Díky němu se změnilo brankářské řemeslo. Z gólmana, který střeží bránu a velké vápno, se stal v nejlepších týmech světa stoper. Připomeňte si ve videu neuvěřitelný zápas, při kterém si soupeři kvůli Neuerovi trhali vzteky vlasy.
V další epizodě Football Club podcastu se spolu s analytikem Vojtěchem Mrklasem zaměříme na největší zápletky v cílové rovince české ligy. Do konce sezony zbývají čtyři kola plus nadstavba.
Miroslav Koubek je jeden krok od toho, aby se zapsal do historie a vrátil Česko po dvaceti letech na mistrovství světa. To je dobrá příležitost, připomenout si jeho slavné předchůdce. Otestujeme vás v osmi zábavných krocích.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
