Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
V rámci 22. kola druhé nejvyšší fotbalové soutěže na sebe narazí dva nováčci. České Budějovice doma přivítají Ústí nad Labem. Mezi oběma týmy je v tabulce minimální rozdíl, bude se tak hrát o cenné body. Přečtěte si preview utkání a sledujte jej živě ve streamu Chance TV.
Švédské „Heja, heja!“ znělo v roce 1958 jako obyčejné fandění. V poraženém Západním Německu ale po semifinále mistrovství světa spustilo vlnu vzteku, která přerostla fotbal a na roky ochladila vztahy obou zemí.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
