Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Fotbal píše i trpké příběhy. A v tomto případě platí, že jablko nepadá daleko od stromu. Na 29. červen nebudou v rodině legendárního nizozemského útočníka Patricka Kluiverta, ani jeho syna Justina vzpomínat vůbec v dobrém. Prohlédněte si jejich penaltové prokletí.
Tomáš Martinec je právník, který dlouhodobě sleduje fotbalové kauzy. Je také fanouškem Slavie a permanentkářem z Tribuny Sever. Své místo si tam teď na příští sezonu ale nekoupí. Z rozhodnutí slávistického vedení. Martinec v tom vidí nespravedlnost a napsal otevřený dopis Jaroslavu Tvrdíkovi. Přečtěte si ho.
Francie zvítězila nad Švédskem 3:0 a Kylian Mbappé znovu přepisoval historii MS. Dvěma góly se dostal na 18 tref na šampionátech a ve vyřazovací fázi nedal nikdo víc gólů než on. Francouzi vypadají, že jsou ve velké pohodě.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
