Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Wolves mají sedmý bod v sezoně po remíze na hřišti Evertonu. Ladislav Krejčí zápas po bolavém pádu nedohrál. Vlkům pomohli nedisciplinovaností zkušení hráči domácích. Jeden tahal za vlasy, druhý tleskal rozhodčímu.
Ve druhém semifinále letošního španělského superpoháru se utkají madridské velkokluby Atlético a Real. Kdo z městských arcirivalů si zajistí postup do finále? Přečtěte si preview k utkání a podívejte se na něj živě v online streamu u sázkovky Chance.
Fotbal má svou vlastní řeč. A my vás z ní dneska otestujeme. Víte, co je rohlík nebo double pivot? A kdo je brko?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
