Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Liga roste ve všech směrech, a tak se to nejdůležitější děje konečně hlavně na trávnicích. Šlágr je teď i ze zápasu, který ještě před rokem byl ryze zápasnický. Luděk Mádl si v novém Glosáři tyhle nové pořádky užívá do sytosti.
Sparta hraje ve středu večer v Lize mistrů na hřišti jednoho z nejlepších týmů celého světa. Víte, jakou speciální motivaci mají svěřenci Pepa Guardioly pro tenhle zápas? Zkuste ovládnout náš kvíz a dozvíte se to.
Slavia vyhrála těžký zápas v Jablonci, podle Jindřicha Trpišovského šlo o evropské utkání. Sparta si po prostřídání poradila s Libercem a Lars Friis ujišťoval, že nebyl nervózní, ani když to čtvrt hodiny před koncem bylo 1:1. Projděte si, jak poslední ligové kolo zhodnotili trenéři všech týmů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
