Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Slavia v evropské juniorské lize sahala po senzaci na hřišti Benfiky. Dvěma krásnými góly se o to postaral nigerijský talent Mubarak Suleiman
Je zajištěný, ale nerozhazuje. Jak to vysvětluje dětem? A proč jim nekupuje každý rok nový telefon? O tom mluví bývalý hráč PSG, Hamburgu nebo Newcastlu David Rozehnal.
Lyon zapsal 11 výhru v řadě a opět u toho byl v zásadní roli Pavel Šulc. Podívejte se, jak pomohl ke gólu Endrickovi.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
