Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava.
Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, „We Won the League at White Hart Lane.“ (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.)
Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Už v pátek FIFA vylosuje skupiny mistrovství světa 2026. Česko tak před březnovou baráží získá dodatečnou motivaci. Bude vědět, na koho v Americe narazí, když se na MS 2026 dostane. Vyzkoušejte si u nás vlastní los a zjistěte, se kterými všemi týmy se Česko v létě může potkat.
I v zápasech favoritů se dají najít zajímavé kombinace, které původně nízký kurz na tutovku solidně navýší. Víkendové zápasy Sparty a Slavie jsou toho příkladem. V pokračování Sázkařského koutku proto zůstáváme v Praze.
Po povedeném týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem českému tempu teď nestačily, radost nám naopak neudělalo Polsko.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
