Miloval jsem fotbal. Představoval jsem si, jak se jím jednou budu živit. Když se naši rozváděli a já měl v pedagogicko-psychologické poradně sepsat svoje tři přání, neobjevilo se na papíru nic ve smyslu, aby se rodiče nehádali. 1. Hrát za ligový klub. 2. Být kapitán. 3. Dostat se do národního týmu.
To mi bylo nějakých sedm, osm. Později jsem pochopil, že se nesplní ani jedno. Moje fotbalové schopnosti na takovou úroveň nestačily. Hrát bych mohl ještě tak v nejpralesnější z pralesních soutěží. Jenže já chtěl být u špičkového fotbalu. Podívat se aspoň na velké pražské stadiony, když ne rovnou na Camp Nou, Santiago Bernabéu, Old Trafford, Wembley nebo Maracanã.
S klubovou platformou EOS budete mít veškerou administrativu a komunikaci na jednom místě. Komplexní služba ke správě a řízení sportovních klubů kromě nervů ušetří desítky člověkohodin měsíčně, což přijde vhod sportovním funkcionářům, trenérům, ale i hráčům a rodičům dětí. Získejte víc času, abyste se mohli věnovat tomu opravdu důležitému – sportu.
Jako snad každý kluk mé generace jsem si hrál na Míru Bosáka. Zkoušel si komentovat fotbalové zápasy jako on. Pánové Nohejl, Švéd nebo Tichý prominou, už si nepamatuju, koho jsem napodoboval, když jsem se někdy kolem přelomu tisíciletí snažil psát články o zápasech, které jsem sám odehrál v počítačové hře FIFA. Ano, už tehdy jsem zvažoval novinářskou kariéru a na některé slavné stadiony světa se nakonec dostal, ale to pro tohle vyprávění není podstatné.
Podstatné je, že jsem si myslel, že to někam můžu dotáhnout jako rozhodčí. Což o to, geograficky je to z mého rodného Tábora blíž do Edenu než do Třebětic na Dačicku, kde jsem párkrát pískal… Ale z mé konečné I.A třídy je to do ligy fakt daleko.
Maloval jsem si to jinak. Ale vinna je asi i moje naivita. Nechci a nebudu tu nikoho z ničeho obviňovat, vyřizovat si účty a třeba i odrazovat případné zájemce o tuhle dráhu. Možná už je to dneska jiné, možná je to jiné i jinde než na jihu Čech a v Praze, kde jsem působil já, než jsem s tím před víc než deseti lety skončil.
Co se ale nezměnilo, je nedostatek rozhodčích na nejnižší úrovni. Vlastně si neumím představit, co by se muselo stát, aby někoho některý okresní fotbalový svaz odmítl. A tomu odpovídá i historka z mých začátků.
Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.
Než to ve čtvrtek večer vypukne, můžete se podívat ještě na poslední přípravné zápasy Anglie nebo Francie. O své MS v úterý hrají i ženy. A od čtvrtka už to začne a hned jako druzí na MS 2026 jdou do akce Češi. Máme pro vás přehledný fotbalový TV program na celý tento týden.
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
