Miloval jsem fotbal. Představoval jsem si, jak se jím jednou budu živit. Když se naši rozváděli a já měl v pedagogicko-psychologické poradně sepsat svoje tři přání, neobjevilo se na papíru nic ve smyslu, aby se rodiče nehádali. 1. Hrát za ligový klub. 2. Být kapitán. 3. Dostat se do národního týmu.
To mi bylo nějakých sedm, osm. Později jsem pochopil, že se nesplní ani jedno. Moje fotbalové schopnosti na takovou úroveň nestačily. Hrát bych mohl ještě tak v nejpralesnější z pralesních soutěží. Jenže já chtěl být u špičkového fotbalu. Podívat se aspoň na velké pražské stadiony, když ne rovnou na Camp Nou, Santiago Bernabéu, Old Trafford, Wembley nebo Maracanã.
S klubovou platformou EOS budete mít veškerou administrativu a komunikaci na jednom místě. Komplexní služba ke správě a řízení sportovních klubů kromě nervů ušetří desítky člověkohodin měsíčně, což přijde vhod sportovním funkcionářům, trenérům, ale i hráčům a rodičům dětí. Získejte víc času, abyste se mohli věnovat tomu opravdu důležitému – sportu.
Jako snad každý kluk mé generace jsem si hrál na Míru Bosáka. Zkoušel si komentovat fotbalové zápasy jako on. Pánové Nohejl, Švéd nebo Tichý prominou, už si nepamatuju, koho jsem napodoboval, když jsem se někdy kolem přelomu tisíciletí snažil psát články o zápasech, které jsem sám odehrál v počítačové hře FIFA. Ano, už tehdy jsem zvažoval novinářskou kariéru a na některé slavné stadiony světa se nakonec dostal, ale to pro tohle vyprávění není podstatné.
Podstatné je, že jsem si myslel, že to někam můžu dotáhnout jako rozhodčí. Což o to, geograficky je to z mého rodného Tábora blíž do Edenu než do Třebětic na Dačicku, kde jsem párkrát pískal… Ale z mé konečné I.A třídy je to do ligy fakt daleko.
Maloval jsem si to jinak. Ale vinna je asi i moje naivita. Nechci a nebudu tu nikoho z ničeho obviňovat, vyřizovat si účty a třeba i odrazovat případné zájemce o tuhle dráhu. Možná už je to dneska jiné, možná je to jiné i jinde než na jihu Čech a v Praze, kde jsem působil já, než jsem s tím před víc než deseti lety skončil.
Co se ale nezměnilo, je nedostatek rozhodčích na nejnižší úrovni. Vlastně si neumím představit, co by se muselo stát, aby někoho některý okresní fotbalový svaz odmítl. A tomu odpovídá i historka z mých začátků.
V aragonském derby Huesca – Zaragoza se hrálo o důležité body potřebné k záchraně ve druhé španělské lize. To by si pozornost fotbalového světa samo o sobě nezískalo. Povedlo se to ale Estebanu Andradovi. Argentinský brankář po vyloučení doběhl k soupeři a poslal ho k zemi ranou pěstí do obličeje. Pak se omlouval. Jenže v sezoně už nejspíš dochytal.
Závěr ligové sezony má zápletku, kterou by před jejím startem nikdo nečekal. Baník Ostrava je blízko k sestupu. Máme praktického průvodce cestou, kterou musí zvládnout, aby nebyl druholigový.
Antonín Kinský si po madridském hororu píše příběh vykoupení. Český brankář v závěrečném nastavení sobotního zápasu vytáhl přímý kop Joaa Gomese a Tottenham tak i díky němu porazil Wolves 1:0. Pro klub, který bojuje o přežití v Premier League, to nebyl jen dobrý zákrok, ale zásadní krok k reálné naději na šťastný konec.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
