„Příští stanice: Cobham and Stoke d´Abernon,“ hlásí ve vlaku směřujícím z Londýna na jihozápad do městečka Guildford. Jakmile po zhruba půlhodinové jízdě vystoupíte, okamžitě se ocitáte v těsné blízkosti rozlehlého tréninkového centra. Stačí jen vystoupat schody na nadchod a otočit se doleva. Nenaskytne se vám dechberoucí pohled. Vysoké stromy ukrývají hráče před zvědavci. A tam, kde chybí přírodní zábrana, je roztažená zelená plachta. Ale i tak se skrz clony dá rozeznat velký modrý nápis na jedné z budov. CHELSEA FOOTBALL CLUB.
Klub ze Stamford Bridge není jediným, kdo si vybudoval své centrum daleko od uspěchaného Londýna. Hráči Arsenalu se denně sjíždějí do areálu na sever od metropole, nedaleko Watfordu. A jejich hřiště odděluje od sousedních „Hornets“ jen dlouhý plot (a opět stromy). West Ham si zvolil své „cvičiště“ v Chadwell Heath, severozápadně od Londýna, ale poměrně blízko bývalého stadionu v Upton Parku i toho současného ve Stratfordu.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
