„Příští stanice: Cobham and Stoke d´Abernon,“ hlásí ve vlaku směřujícím z Londýna na jihozápad do městečka Guildford. Jakmile po zhruba půlhodinové jízdě vystoupíte, okamžitě se ocitáte v těsné blízkosti rozlehlého tréninkového centra. Stačí jen vystoupat schody na nadchod a otočit se doleva. Nenaskytne se vám dechberoucí pohled. Vysoké stromy ukrývají hráče před zvědavci. A tam, kde chybí přírodní zábrana, je roztažená zelená plachta. Ale i tak se skrz clony dá rozeznat velký modrý nápis na jedné z budov. CHELSEA FOOTBALL CLUB.
Klub ze Stamford Bridge není jediným, kdo si vybudoval své centrum daleko od uspěchaného Londýna. Hráči Arsenalu se denně sjíždějí do areálu na sever od metropole, nedaleko Watfordu. A jejich hřiště odděluje od sousedních „Hornets“ jen dlouhý plot (a opět stromy). West Ham si zvolil své „cvičiště“ v Chadwell Heath, severozápadně od Londýna, ale poměrně blízko bývalého stadionu v Upton Parku i toho současného ve Stratfordu.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
