„Příští stanice: Cobham and Stoke d´Abernon,“ hlásí ve vlaku směřujícím z Londýna na jihozápad do městečka Guildford. Jakmile po zhruba půlhodinové jízdě vystoupíte, okamžitě se ocitáte v těsné blízkosti rozlehlého tréninkového centra. Stačí jen vystoupat schody na nadchod a otočit se doleva. Nenaskytne se vám dechberoucí pohled. Vysoké stromy ukrývají hráče před zvědavci. A tam, kde chybí přírodní zábrana, je roztažená zelená plachta. Ale i tak se skrz clony dá rozeznat velký modrý nápis na jedné z budov. CHELSEA FOOTBALL CLUB.
Klub ze Stamford Bridge není jediným, kdo si vybudoval své centrum daleko od uspěchaného Londýna. Hráči Arsenalu se denně sjíždějí do areálu na sever od metropole, nedaleko Watfordu. A jejich hřiště odděluje od sousedních „Hornets“ jen dlouhý plot (a opět stromy). West Ham si zvolil své „cvičiště“ v Chadwell Heath, severozápadně od Londýna, ale poměrně blízko bývalého stadionu v Upton Parku i toho současného ve Stratfordu.
Atlético – Arsenal 1:1. V semifinále Ligy mistrů padly oba góly z penalty. A hosté se po zápase zlobili, že měli kopat ještě jednu, kterou jim sebral VAR. Jak to vidíte vy?
Dnes je Liverpool globální fotbalová značka. Před 125 lety hledal pevnou půdu pod nohama a definitivně ji našel 29. dubna 1901 na hřišti West Bromwiche Albion. Vyhrál 1:0 a slavil svůj první anglický titul z dvaceti dosud získaných.
Finiš ligy je tu. Jak si jednotlivé prvoligové kluby vedly v základní části? V čem jsou lepší, nebo horší než ve stejnou dobu před rokem? S analytiky Football Club podcastu Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem jsme jim v podcastovém maratonu vystavili vysvědčení.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
