Stál na zaplněném stadionu v americké Pasadeně. Uprostřed 94 tisíc lidi, přesto byl na všechno sám. Vzal si balon. Postavil ho na penaltový puntík. Rozběhl se. A… přestřelil.
Pak už jen zůstal stát jako solný sloup s rukama v bok a s pohledem zarytým do země. S výrazem absolutního zmaru, zoufalství a prázdnoty.
Když se řekne „fotbalová osamělost“, okamžitě se mi vybaví právě tenhle moment. Rozhodující neproměněná penalta Roberta Baggia ve finále mistrovství světa v USA v roce 1994.
Italský driblér ještě řadu let říkal, že neexistuje den, kdy na tuhle penaltu nepomyslí a kdy ji v duchu znovu nepromění. Baggio nakonec zažil alespoň částečný happyend – o čtyři roky později se na dalším světovém šampionátu bez rozmyslu postavil k první možné penaltě, kterou sqadra azzura kopala, a suverénně ji proměnil.
Příběh, jak ho ani osudová rána nad břevno nepřipravila o odvahu postavit se tváří v tvář brankáři soupeřů, použil v reklamě výrobce whisky Johnnie Walker. Keep walking, musíš jít dál. Jenže penalta v základní skupině není to samé, co ve finále. A ani pěkná sumička za reklamní šot nezahojí hluboké šrámy na duši, když přijdete o životní šanci stát se mistrem světa.
Měla to být oslava afrického fotbalu, jenže letošní mistrovství Afriky si fanoušci po celém světě zapamatují spíš jen kvůli spoustě kontroverzím, ke kterým na turnaji došlo. A domácí Maroko z toho nevychází vůbec dobře. Prohlédněte si videa ostudného chování podavačů míčů při zápasech domácího celku.
Skvělý start do italského angažmá zapsal Rafiu Durosinmi. Pokud jste jeho gól do sítě Atalanty ještě neviděli, tak si ho u nás pusťte. Stojí za to.
Sparta doplňuje střed zálohy skotským levákem Andrewem Irvingem, který přichází z West Hamu. V Premier League nasbíral jen 319 minut, zato v Rakousku patřil k nejproduktivnějším záložníkům. Na Letné má rozšířit Priskeho možnosti před ligovým jarem i Konferenční ligou.
