Střelec nejkrásnějšího českého gólu v Premier League slaví 30. výročí. Prohlédněte si jeho gólparády

Když Patrik Berger na začátku srpna 1996 pózoval fotografům na Anfieldu, jeho jméno ještě v Anglii znělo čerstvě. Teprve o dvaatřicet dní dříve poslal českou reprezentaci ve finále Eura ve Wembley z penalty do vedení proti Německu. Titul nakonec získal soupeř, Berger však odcházel z turnaje jako jeden z jeho objevů. Liverpool za třiadvacetiletého záložníka zaplatil Borussii Dortmund 3,25 milionu liber.

V Německu měl za sebou mistrovskou sezonu, ale také rok, během něhož často začínal na lavičce. Kouč Liverpoolu Roy Evans v něm naopak viděl fotbalistu schopného rozhodovat zápasy blíž soupeřově brance. A Berger mu dal za pravdu prakticky okamžitě.

Nástup jako z filmu

Kvůli problémům s lýtkem si na soutěžní debut počkal do 7. září. O osm dní později nastoupil o poločase v Leicesteru a dvěma prudkými střelami levou nohou nasměroval Liverpool k vítězství 3:0. Domácí brankář Kasey Keller poté prohlásil, že v životě neviděl míč letět tak rychle.

Ještě silnější představení přišlo při prvním startu v základní sestavě. Berger dvěma góly pomohl rozebrat Chelsea 5:1 a po prvním měsíci v anglickém fotbale byl vyhlášen hráčem měsíce. Úvodní sezonu uzavřel s devíti brankami ve 34 zápasech. Fanoušci dostali přesně to, co si s jeho jménem spojovali po zbytek kariéry: elegantní vedení míče, tah směrem k brance a především mimořádně tvrdou levačku.

Chelsea se ostatně stala jeho oblíbeným soupeřem. V říjnu 1997 jí na Anfieldu nastřílel hattrick při výhře 4:2. Berger nebyl klasickým křídelníkem ani čistým útočníkem. Nastupoval vlevo, pod hrotem i uprostřed a jeho pozici určovalo především to, kde mohl nejlépe využít techniku, dynamiku a střelu ze střední vzdálenosti.

Vrchol přišel s Houllierem

Další vzestup přinesl Bergerovi nástup Gérarda Houlliera. V první celé sezoně francouzského trenéra zasáhl do 41 utkání a stal se výraznou součástí týmu, který postupně měnil atraktivní, ale nevyrovnaný Liverpool v mužstvo schopné získávat trofeje.

Největší úspěch přišel v sezoně 2000/01. Bergerovu účast výrazně omezilo zranění kolena, do klíčových okamžiků se však přesto zapsal. Ve finále FA Cupu proti Arsenalu přišel na hřiště jako náhradník a dlouhým pasem připravil Michaelu Owenovi vítězný gól na 2:1. Z lavičky zasáhl také do divokého finále Poháru UEFA, v němž Liverpool porazil Alavés 5:4.

Reds v té sezoně získali Ligový pohár, FA Cup i Pohár UEFA a během roku přidali také Charity Shield a evropský Superpohár. „V Liverpoolu jsem prožil sedm fantastických let. Teprve později mi došlo, že jsem hrál za jeden z nejlepších klubů na světě,“ vzpomínal Berger. Za vrchol svého působení označil právě rok, během něhož Liverpool vybojoval pět trofejí.

Kariéra zabrzděná kolenem

Právě zdravotní potíže zabránily tomu, aby jeho liverpoolský příběh pokračoval stejně výrazně. V posledních dvou sezonách se opakovaně vracely problémy s kolenem a v ročníku 2002/03 nastoupil jen čtyřikrát. Po vypršení smlouvy odešel v létě 2003 zdarma do Portsmouthu.

Za sedm let v červeném dresu odehrál 196 soutěžních zápasů a vstřelil 35 branek. Čísla sama o sobě z něj nedělají jednu z největších legend klubové historie. Vzpomínky fanoušků však nejsou jen součtem startů a gólů. Berger patří k hráčům, které si Anfield pamatuje podle způsobu, jakým hráli: dlouhé vlasy, číslo 15, rozběh proti obraně a levačka, po jejímž nápřahu se celý stadion na okamžik nadechl.

Byl prvním českým fotbalistou v historii Liverpoolu. A třicet let po svém příchodu zůstává jedním z těch, kteří v cizině nejvýrazněji změnili pohled na český fotbal.