Když se 15 let o něco snažíte a pořád vám to uniká, jdete pak s touhou uspět do detailu. Tedy pokud vás to dřív nezlomí.
To není případ gruzínského kapitána Gurama Kašii. Obránce Slovanu Bratislava nechtěl znovu zažít čtyři roky staré zklamání, kdy jeho Gruzie ve finále play-off o EURO 2020 padla se Severní Makedonií 0:1.
I letos z toho bylo play-off a do něj Kašia šel s novým přístupem. V 36 letech se vyplatí dát maximální péči tělu.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
„Mluvil jsem se svým gruzínským spoluhráčem Budu Zivzivadzem, on má rád sladké. Na soustředěních vždycky jíme společně, ale tentokrát si nedal žádný zákusek, dokonce ani jogurt. Říkal mi, že sladkosti nejedl už čtyři měsíce," říká Kašia v rozhovoru s britským Guardianem.
Inspiroval se a kvůli přípravě na play-off zápasy s Lucemburskem a Řeckem sladké ze svého jídelníčku vypustil. „Čtyři měsíce před těmi zápasy jsem nejedl nic závadného, protože jsem věděl, jak moc bych sám sebe zklamal, kdybychom se nekvalifikovali,“ dodává gruzínský kapitán.
Zaměřil se na každý detail, včetně například spánkového režimu. Neúspěch proti Severní Makedonii mu nedával spát, chtělo by se teď napsat, ale naštěstí i svůj spánek dostal pod kontrolu a dbal na dokonalou regeneraci.
„Úplně nás to tenkrát zlomilo, jako hráče i jako zemi. Lidé ztratili veškerou radost z fotbalu a sportu. Měli jsme tak velkou šanci, hráli jsme doma proti Severní Makedonii a měli jsme vyhrát. Bylo to v té době těžké a myslím, že jsme se nepřipravili dobře, protože to bylo v době covidu,“ vzpomíná Kašia pro Guardian.
Kromě naprosto profesionálního přístupu Gruzincům na jejich první velký turnaj vůbec pomohli i mladší a motivovanější hráči, v čele s Chvičou Kvaracchelijou z Neapole. „Je opravdu milý a normální. Od té doby, co se stal velkým hráčem Neapole, je kolem týmového autobusu vždy plno. Všichni se s ním chtějí vyfotit. To se nám dřív nestalo, a to jsem tady už patnáct let,“ říká rekordman v počtu reprezentačních startů za Gruzii – má jich už 114.
Ne vždy to měl v reprezentaci jednoduché. V roce 2017 si Kašia, tehdy hrající v Nizozemsku za Vitesse, vzal duhovou kapitánskou pásku, aby podpořil národní den coming outu. Tvrdé gruzínské jádro fanoušků pak před sídlem gruzínského fotbalového svazu pálilo duhové vlajky a Kašiovi vyhrožovali a vyzývali ho ke konci v národním týmu.
Ten nepřišel. Kašia si získal uznání i tím, že ze svých zásad necouvnul. „Věřím v rovnost pro všechny, bez ohledu na to, v co věříte, koho milujete nebo kdo jste,“ řekl v roce 2018, když za svůj postoj získal ocenění od UEFA.
Teď věří, že se Gruzie minimálně vyrovnává Česku.
Fotbalová Slavia obsadila v prestižní anketě asociace Responsiball, která prostřednictvím nezávislých auditorů hodnotí sportovní kluby, v roce 2024 jich bylo 406, z hlediska environmentální udržitelnosti a sociálního chování, desátou příčku v hlavní kategorii.
Jindřich Staněk má první nulu v Lize mistrů. Slavia v ní umí udělat hrdiny ze svých brankářů. Potřebovala by už ale, aby se do stejné role dokázali dostat i její ofenzivní hráči. Nejsou góly, chybí body.
Patrik Schick i jeho Leverkusen válí. Dobrou formu z Bundesligy si přenesli do Ligy mistrů, kde překvapili tým Pepa Guardioly.
