Klub bez domova, trenér bez důvěry. Coventry se vrací do Premier League

Když tým Coventry City v sobotu na hřišti Blackburnu po remíze 1:1 propukl v oslavy, šlo o završení vzestupu, který ještě rok a půl zpátky nemohl nikdo čekat.

Klub se tehdy nacházel dva body od sestupového pásma a po letech vytoužené naděje představenstvo odvolalo fanoušky milovaného trenéra Marka Robinse, kterého po téměř měsíčním hledání nahradil k nelibosti většiny Frank Lampard.

Ztráta identity

Jakkoli se to dnes nemusí zdát, Coventry City FC ještě před začátkem nového milénia platilo za stálici první anglické ligy. A to dlouho. Od roku 1967 do roku 2001 byli fanoušci města z hrabství West Midlands zvyklí především na dramatické boje o záchranu. Úniky na poslední chvíli a překvapování gigantů se stali pro klub symptomatickými, zatímco se měnila identita tamní společnosti.

Coventry patřilo k výrazným hráčům automobilového průmyslu. Ve městě vyrostla silná dělnická třída. Druhá světová válka však logistiku zničila a jakkoli se ještě několik let průmysl držel, v 70. a 80. letech došlo k tvrdému úpadku. Z Coventry se stala postindustriální oblast. Špatná ekonomická situace se odrazila i na chod a stabilitu klubu.

Po rozkolísaných 90. letech tak byl sestup zkraje tisíciletí nevyhnutelný. Menší investice, ztráta zázemí i odliv obyvatel. Fanouškovské jádro tolik příznačné pro britskou dělnickou třídu ale díky tradici vždy jímalo nebývalou semknutost.

Navzdory nevýrazným výkonům, které vyvrcholily pádem do třetí ligy roku 2012 a roku 2017 ještě o patro níže, byla okolo klubu výrazná komunita, jež věřila, že se jednoho dne všechno konečně obrátí. Důvodů k radosti však mnoho nebylo. Klub totiž roku 2007, kdy visel nad existenční propastí, odkoupila společnost Sisu Capital.

Londýnský hedge fond sliboval zářnou budoucnost. Počáteční investice do mladých hráčů však nahradily kupící se dluhy a finanční tok vysychal. Klub se navíc ocitl bez pevné půdy pod nohama. Jakkoli se roku 2005 otevřel nový stadion, nahrazující původní Highfield Road vystavěný již v roce 1899, klub si jej pouze pronajímal.

Špatné hospodaření Sisu Capital postupně vedlo k tomu, že napříč ročníky Coventry hrálo i na několika úplně jiných stadionech. Fanoušci proti Sisu dlouhodobě protestovali, zatímco čekali na spasitele. A ten přišel v roce 2017.

Když klub angažoval trenéra Marka Robinse, již šlo o tamního oblíbence. V sezoně 2012/13 klubu pomohl ze sestupových pozic, hned další rok však odešel jinam. Na startu jeho druhé štace tým přebíral v troskách čtvrté ligy a obratem jej zvednul.

V první sezoně postoupil zpátky do třetí ligy a konceptuální práci s mladými hráči zúročil v roce 2021, když se tým konečně vrátil do Championship. Jen o dva roky později se fanoušci zbavili nenáviděného Sisu, když klub odkoupil podnikatel Doug King.

Zdálo se, že Premier League je pouze otázkou času, což podtrhl i heroický výkon proti trápícímu se Manchesteru United v semifinále FA Cupu roku 2024, kdy Coventry vypadlo až na penalty.

Pak ale přišel tvrdý náraz. Start ročníku 2024/25 byl katastrofální. Tým prohrával a ocitl se na dně tabulky. Vyzdvihovaný Robins byl odvolán, navzdory důvěře fanoušků a nezpochybnitelnému odkazu. A angažován byl k překvapení všech Frank Lampard, tou dobou několik měsíců bez práce, s dosti vrtkavou reputací. V ochozech zavládla toxicita.

Faktor Frank

Lampard jakožto legendární záložník vstoupil do své trenérské dráhy nadějně. Druholigové Derby County dostal do postupového play-off a vysloužil si pozici v srdeční Chelsea. Tu převzal ve složitém období se zakázanými přestupy. Klub zvyklý na utrácení transformoval v pospolitý celek mladých hráčů. Připravil půdu pro Thomase Tuchela, jenž Blues dovedl k titulu v Lize mistrů.

Následovala štace v Evertonu, který udržel v Premier League, posléze byl ale kvůli špatným výsledkům odvolán, stejně jako řada dalších trenérů, kteří se s tradičním klubem jen marně snaží o návrat do první poloviny tabulky. Návrat do Chelsea v roli dočasného kouče byl jakousi snahou představenstva o udobření si fanoušků kvůli příšerné formě. Lampard vyhrál jen jeden z 11 zápasů.

Vysloužil si pověst trenéra, který dokáže tým motivovat, zadělat na perspektivní budoucnost, ale nikdy svou práci nedokáže dotáhnout do konce. A tohle měla být náhrada za Robinse? Fanoušci Sky Blues oplývali skepsí. Krok brali trochu jako zradu, zoufalý marketingový tah.

Lampard ale všechny vyvedl z omylu. Ostatně úplně stejně jako na začátku své hráčské kariéry, kdy jej měla celá Anglie za rozmazlené nepo baby, které ve West Hamu hraje jen díky přízni otce.

Nový trenér začal týmu naslouchat, s respektem a zápalem. Tým dokázal stabilizovat, nedělal žádné řezy sestavou. Pracoval s etablovaným kádrem, dokázal umocnit individuální přednosti a především hráče vyburcovat k uvědomění si, že mají na mnohem víc. Prvotní práce byla primárně psychologická.

Coventry katapultoval od sestupových příček k dramatickému postupu do play-off, kde v loni semifinále padlo až s postoupivším Sunderlandem. Nečekaně úspěšný ročník jakoby kopíroval Lampardův vzorec. Skvělý začátek s potenciálem, jemuž však předchází otázka, zda se to povede udržet.

A povedlo se něco daleko lepšího. Těžce vydřené se postupně měnili v sebejisté a zcela kontrolované zápasy. V této sezoně se Coventry stalo nejdominantnějším týmem Championship, příznačně právě ve chvíli, kdy se klub v srpnu konečně stal vlastníkem před více než 20 lety postaveného stadionu. Těžko se ubránit půvabné symbolice.

Neprohráli 12 zápasů v řadě, od září z prvního místa spadli jen jednou, aby se tam hned další kolo vrátili. V zimě měli historický bodový náskok. A jakkoli na jaře došlo na výkyvy formy, kádr si dokázal udržet konzistenci.

Inteligentní pragmatismus

Právě konzistence je základním stavebním kamenem úspěchu. Lampardova strategie nespočívá v jasně rozpoznatelném stylu, nýbrž v maximální adaptabilitě. Dokáže se organicky přizpůsobovat soupeřům na míru. Jeden zápas hraje na ostré brejky, druhý kombinuje ve středu hřiště. Vychází ze staré školy, kdy hráčům dopřává volnost, prostor pro překvapení a individualismus.

Pokud bychom chtěli najít přirovnání, nejblíže má ke Carlu Ancelottimu. I pro jeho schopnost navázat s hráči důvěrný vztah. Lampard si uvědomuje, že semknutá kabina je základ. Stejně tak chápe přednosti konkrétních hráčů, které jim pomáhá zdokonalit. Nechce je přeučit.

Většinu sezony Coventry hraje v rozestavení 4-3-2-1, případně 3-4-2-1. Formace ale nikdy nebyly didakticky sevřené. Taktika vyzdvihuje přímočarost a pragmatismus. Dostat míč na co nejméně dotyků dopředu. Ve statistikách rychlosti pohybu míče napříč hřištěm vedou o parník, počet přihrávek však mají průměrný. Cílem je zkrátka nevymýšlet, nesnažit se překombinovávat.

Dlouhé přihrávky vzduchem vidíme v každém jejich zápase, včetně výkopů brankáře. Nehrají odzadu. Coventry se ale nedá jen takto zaškatulkovat. Vyniká ve všem, pokaždé hraje jinak. Vysoký presink? Není problém, pokud si to situace vyžaduje. Nečitelnost se stala hlavní zbraní. Motorem je dostat míč dopředu, za každou cenu, jakýmkoli způsobem, zároveň ladně a bez chaosu.

Lampard v hráčích vzkřísil sebevědomou mentalitu nebát se akce brát na sebe, hledat nepravděpodobné mezery k přihrávkám, zkrátka riskovat. I díky tomu nejde o tým jednoho hráče, jako spíš o funkčně slepený tým individualit.

Nejlepší střelec týmu Haji Wright má 17 ligových gólů, další hráči napříč zálohou a křídly mají 12, 10 nebo 8 vstřelených branek. Srdcem týmu je ale záložník a kapitán Matt Grimes, tvůrce hry s nejvyšším počtem odehraných minut. Dodává týmu zkušenost a jistotu.

Lampard vypiloval mezery znatelné z jeho předchozích působeních, kdy útočná taktika často doplácela na díry v prostoru. Ze systému se zcela vytratila panika a nepřipravenost. Nejde o prvoplánově strhující a líbivý fotbal. Nýbrž překvapivý a oddaný, výsostně soustředěný.

Vykoupení

Lampard si vytrpěl roky opovržení, Coventry zase dvě dekády trvající marasmus a blednoucí identitu. Jde o spojení outsiderů, kteří společné napsali jeden z nejkrásnějších příběhů anglického fotbalu posledních let, navíc v konturách té dost možná nejtvrdší ligy, kde se na krásu skutečně moc nehraje.

Mezi anglickou první a druhou ligou se většinou točí veskrze podobné týmy, které mají potřebné zázemí a ekonomickou stabilitu. Vzestup Coventry je unikátní, nečekaný a hlavně vydřený. Od náhody má daleko.

Navíc jde ruku v ruce s novými obzory samotného města. To v posledních letech kulturně roste, prosperuje skrze univerzity, přestavuje své centrum. Jde o místo nadechující se k světlým zítřkům, po letech hledání se a nestability. Klub v Premier League do této kvetoucí mozaiky dokonale zapadá.

Coventry City FC toho má za sebou víc jak málokdo, zároveň má spoustu práce teprve před sebou. O žádnou rychlokvašku však rozhodně nejde.