Vyděděnec i levičák u fašistů. Němců v Realu nebylo mnoho, ale zanechali výraznou stopu

Největším monumentem evropského fotbalu je Real Madrid nejpozději od roku 1960, kdy popáté v řadě vyhrál Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů, a ustanovil tím rekord, k němuž se dosud nikdo nepřiblížil. Málokde měly tehdejší úspěchy Realu takový ohlas jako v Německu.

I proto, že v onom roce 1960 si bílý balet v glasgowském finále pochutnal na Eintrachtu Frankfurt. Zvítězil 7:3, hattrick zaznamenal Alfredo Di Stéfano a dokonce čtyři góly vstřelil Ferenc Puskás.

Dodnes je to jeden z nejúžasnějších zápasů evropské pohárové historie, o němž Bobby Charlton prohlásil, že to snad ani nebylo fotbalové utkání, neboť jemu připomínalo film podle bláznivě vymyšleného scénáře.

Frankfurtští hráči ovšem po závěrečném hvizdu neměli na nějakou depresi nebo historizující rozjímání čas. Na slavnostní pozápasový banket vyrazili s jediným cílem – získat podpisy hvězd, které jim uštědřily takovou lekci. Tušili, že podobnou příležitost už mít nebudou.