Když Mezinárodní federace fotbalové historie a statistiky IFFHS zveřejnila seznam nejlepších brankářů první dekády 21. století, řecká legenda Antonios Nikopolidis se umístil na 23. místě, přestože ve svých 25 letech ještě seděl na lavičce Panathinaikosu.
O osm let později se stal hvězdou světového formátu, když pomohl Řekům k senzačnímu vítězství na Euru v roce 2004. Takových hráčů, jako je Nikopolidis, bylo v řeckém národním týmu mnoho: nepříliš známých, ale zkušených. Legendami se stali až na turnaji v Portugalsku.
Ačkoli jim nikdo nevěřil ani na postup z těžké skupiny se Španělskem, Portugalskem a Ruskem, nakonec celý šampionát vyhráli a stali se jedním z největších překvapení fotbalové historie.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Brankář Nikopolidis se svými typickými šedinami byl jednou z nejvýraznějších postav řeckého týmu. Nyní je mu 53 let, ale u fotbalu zůstal i po konci hráčské kariéry – trénoval třeba řeckou reprezentaci do 21 let. Před jejím přátelským zápasem v Žilině se slovenským týmem poskytl rozhovor Football Clubu, v němž vzpomínal hlavně na rok 2004, vrchol své fotbalové kariéry.
„Věřili jsme si, měli jsme dobrý tým s kvalitními hráči. Byla to pro nás velká motivace, všichni jsme chtěli něco velkého dokázat. Naší velkou výhodou bylo, že jsme si rozuměli i mimo hřiště. To se projevilo i v samotných zápasech. Chtěli jsme celému světu dokázat, že v Řecku jsou dobří fotbalisté,“ řekl.
Vzhledem k tomu, že Řekové všechny tři zápasy v play-off vyhráli pouze 1:0, byl Nikopolidis jedním z klíčových hráčů - vždy měl co dělat, aby udržel čisté konto. „Ano, často jsme vyhrávali 1:0 a většinou jsme ani neměli víc šancí na vstřelení gólu než soupeř," přiznává.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

