Už je to skoro pět let, co jste s Dynamem České Budějovice postoupil do první ligy. O pár měsíců později už jste hrál za Slavii v Lize mistrů. Jak byste celou pětiletku charakterizoval?
Extrémní změny a extrémní posun, bohužel přerušený vážným zraněním kolene. Jsou tam pozitivní i negativní highlighty, skvělé úspěchy se Slavií, bohužel ale i to zranění a dlouhý návrat. Ten byl nakonec úspěšný, celé to ale trvalo déle, než jsem si představoval. V osobním životě pak jen pozitiva – dodělal jsem školu, s partnerkou jsme se vzali, usadili v Praze, teď čekáme miminko. Tam jsem jen spokojený.
U toho zranění se musíme zastavit. V květnu 2021 jste byl jedním z nejlepších hráčů ligy, mluvilo se o přestupu do top zahraniční soutěže. Na blížícím se Euru jste mohl být v základní sestavě. Přišel ale zápas v Olomouci a najednou rok bez fotbalu. Jak jste to zvládal?
Upřímně, těžko. Neuměl jsem si představit, že by se mi něco takového stalo. Myslel jsem, že fyzicky a fyziologicky jsem na tom dobře. Psychicky to bylo těžké, byl jsem zavřený v posilovně, dělal jsem maximum, abych se vrátil co nejdřív. Pak ale přišly různé komplikace, kdy už to vypadalo nadějně, pak se ale něco stalo a vrátilo mě to v progresu o měsíc zpátky.
Obecně mi pauza změnila náhled na fotbal. Do té doby jsem vše viděl růžově, jednoduše. Když budu hodně trénovat, bude se mi dařit. Najednou se během vteřiny všechno změní, nikdo vám ani nevysvětlí, proč se to stalo. A skoro rok nemůžete hrát fotbal. Teď si daleko víc užívám každý moment v kabině, každou chvíli na hřišti.
Když v marketingové kampani trefíte legendu, máte vyhráno! Jeho videa zaznamenala koncem loňského roku na sociálních sítích v Česku velký úspěch. Nešlo přitom o žádnou připomínku legendárního bělehradské penalty. Jestliže Antonín Panenka něco „dloubne“, většinou se to zapíše do historie. Teď dloubnul i do tématu odpadu na stadionech.
Takhle nějak si představujeme čistou radost a totální euforii. Celtic otočil důležitý zápas, drží se ve hře o skotský titul a nemalou zásluhu na tom má i český útočník. Rozhodující gól v závěru zápasu totiž připravil.
Devítiletý Tomáš z FK Nemilany vyrůstá jen s maminkou a fotbal je pro něj víc než hra – je to svět, kde může snít. Jeho největším přáním byla obyčejná klubová šála. O pár týdnů později už stál pár metrů od hráčů Sigmy Olomouc a zažil večer, na který se nezapomíná.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



