Revoluce, Francie a Katar. Člověk Hašek třikrát jinak

Francouzská mise

Pokud vezmeme v potaz čistě trenéry, kteří působili v Česku a teprve poté vyrazili do světa, tak tím posledním, který se ocitl v jedné z top pěti soutěží (Anglie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko), zůstává Ivan Hašek. Jeho story, kterou v roce 2019 sepsal Karel Häring, ukázkově shrnuje, co vše se musí sejít, aby se cizinec dostal k atraktivnímu angažmá, a jakým překážkám musí čelit…

Bylo po třetí hodině odpoledne, když Pegguy Luyindula dorazil na jeden z tréninků prvního týmu Racingu Štrasburk před startem sezony. Potíž byla v tom, že mužstvo mělo sraz v deset dopoledne. Novému trenérovi Ivanovi Haškovi vysvětlil své výrazné zpoždění celkem jednoduše: spal.

„Fajn, ty jsi spal, ale je půl čtvrté,“ odvětil mu kouč. Dvaadvacetiletý útočník zůstal v klidu a zareagoval ve stylu „no, a co?“. „Tak jsem jenom prohodil: ,OK, jak chceš.‘ Pak jsem ho dusil a nepostavil do základu na první zápas, ačkoliv byl už v té době asi největší hvězdou týmu,“ vzpomíná Hašek.

Do duelu ve Le Havru naskočil Luyindula skutečně až v jeho průběhu. „Když jsem mu tehdy oznámil, že nenastoupí od začátku, skoro se rozbrečel. Ale potom se dal dohromady, byl to hodný kluk, který měl tendenci si občas dělat, co chtěl. Každopádně jeden z nejlepších hráčů, co jsem kdy trénoval. Později udělal velkou kariéru. A i teď mi ještě občas zavolá. Vždycky ho rád potkávám,“ vypráví český trenér.