S Ústím nad Labem a Duklou za sebou máte dlouhou kariéru ve druhé lize. S pražským klubem jste ji v minulé sezoně dokázali vyhrát a po dlouhých pěti letech Duklu vrátili do první ligy. Pro vás osobně je celá věc ještě o to pozoruhodnější, že jste se poprvé ve svých 34 letech dostal mezi českou elitu. Co to pro vás znamená?
Je to pro mě velké zadostiučinění, protože pro každého hráče je už od mala cílem si jednoho dne zahrát první ligu. Jsem rád, že se mi to povedlo a že si na sklonku kariéry můžu nejvyšší soutěž zkusit. Premiéru v prvním kole s Plzní jsem měl v hlavě už týden před zápasem. Těšil jsem se, že tenhle moment přijde a říkal jsem si, abych se hlavně nezranil. Nakonec to dopadlo dobře, i když ne výsledkově. Nevyhráli jsme (1:3), ale na Plzeň přišlo dost lidí a samotný zápas jsem si užil.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
