Glosář Luďka Mádla: Baník se zatím nedostal přes vlastní limity

Zatímco Slavia už si svou cestu k očekávanému mistrovskému titulu může v klidu zpříjemňovat úspěšným testováním dalších, dosud upozaďovaných variant ve výstavbě své ofenzivní fáze, na pozicích za ní to i nadále vře.

Jednoznačně nejatraktivnější souboj závěru ligy se i nadále vede o pozici vicemistra. Není sice tak cenná jako role českého šampiona, která je spojena s umístěnkou přímo v Lize mistrů. Ale i vicemistrova výsada zahrát si kvalifikaci Champions League je lákadlem napuštěným tak silnými feromony přitažlivosti, že v tomto směru budeme mít balíček dobré zábavy a elektrizujícího napětí garantovaný nejspíš až do konce soutěže.

Tím spíš, že lesk stříbrných medailí vábí i nadále celé trio uchazečů. A jakkoli dění 28. kola zahrálo výrazně do plzeňských karet, platí bezpochyby i nadále, že se ani ambice Baníku, natož Sparty nemění.

Vzájemný duel těchto tradičních rivalů, tedy Baníku a Sparty, nabízel v sobotu na vítkovickém stadionu klíč k závěru ligy. Případný vítěz by si totiž vedle výrazného bodového zisku osedlal nejspíš i masivní energetickou vlnu skrývající se těsně pod slupkou takto zásadních, mimořádně exponovaných zápasů.

Tuto charakteristiku naplňoval duel Baníku se Spartou, jímž žil celý region už týdny dopředu, opravdu nade vší pochybnost. Naplněné hlediště tepalo rytmem baníkovských srdcí toužících po naplnění jejich velkého ideálu, k němuž ostatně celý předchozí průběh jara až překvapivě hladce směřoval. Tedy aby Baník Ostrava přestal být tím klubem, co sice patří k české špičce, ale v duchu formulky 3+1 zatím stále pouze „jen“ jako ten čtvrtý, nebo chcete-li jako jakýsi přívažek za silnou trojicí tvořenou už léta pražskými „S“ a Plzní. Touha baníkovců směřuje samozřejmě k tomu, aby se z přívažku vyklubal jednoho dne zcela rovnocenný, po sportovní stránce plnohodnotný člen pomyslného Klubu nejlepších.

I motivace Sparty byla zřejmá. Po vítězství v derby se Slavií totiž sparťané svou energetickou vlnu triumfátorů zapomněli asi někde na toaletách v průběhu oslav. A následné prohry v Liberci a s Plzní způsobily v letenském táboře zděšení. Rupnout do třetice i v Ostravě, v duelu s parádně rozjetým Baníkem, už by zavánělo stavem ztroskotání. A velkých nepříjemností.

Abych to shrnul: Před vítězem duelu Baník-Sparta se z hlediska jeho perspektiv rýsovala světlá cesta velkých nadějí, posetá oblými říčními kamínky a okvětními lístky růží. Před poraženým naopak plevelem zarostlá cesta zklamání, přinejmenším momentálního.

Jenže to celé dopadlo trochu jinak, na popsané trasy se totiž ve směru přidělených šipek nevydal ani vítěz, ani poražený. Výsledek 1:1 nic nerozštípnul a zanechal baníkovce i sparťany v situaci, kdy ani jedna strana nemá úplně jasno v tom, zda má mít spíš radost, nebo spíš smutnit. Smíšené pocity opanovaly v tomto ohledu viditelně oba břehy.