Dvě branky a tři asistence. Těžko byste hledali ve slovenském kádru během kvalifikace na evropský šampionát produktivnějšího hráče. Dávid Hancko z levého obránce bez přehánění řídí hru týmu trenéra Francesca Calzony.
„Vždycky mě to táhlo do dopředu. Ještě v dorosteneckém věku jsem hrával desítku,“ usmívá se během rozhovoru, který vznikl ve spolupráci Football Clubu a podcastu Kudy běží zajíc.
Čeká vás první zápas na Euru. Jak vnímáte současnou sílu slovenské reprezentace?
To se těžko odhaduje. Ukáže nám to až první ostrý zápas na turnaji, ale myslím, že jsme všichni natěšeni a plní očekávání. Jako jedinému mužstvu z pátého koše se nám podařilo postoupit, což od nás nikdo nečekal, takže panuje dobrá atmosféra.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Věříte, že byste mohli na turnaji překvapit?
Myslím, že pro Slovensko přichází dobrá generace, kdy máme spoustu dobrých a zkušených hráčů. Martin Dúbravka, Milan Škriniar, Stanislav Lobotka… To jsou kluci, kteří hrají v top klubech, nastupovali v Lize mistrů. Pak jsme tam my ostatní, kteří už také hrajeme v zahraničí a máme taky už něco za sebou. K tomu přišel trenér Francesco Calzona a všechno si to sedlo.
Jak moc velkou roli sehrál trenér v boji o postup na evropský šampionát?
Bez něj bychom nepostoupili. Naše síla jde z velké části za ním, protože nám naordinoval systém, který jsme postupem času zlepšovali, až jsme si zařídili účast na šampionátu.
Přitom mu na Slovensku spoustu lidí nemohlo přijít na jméno…
Bylo to velké téma. Široká veřejnost do něj hodně šla, lidé ho tu nechtěli. Neměl za sebou ani jeden trénink a lidé už věděli, že je špatný. I to nás ale stmelilo. Za ostatní mohu říct, že jsme byli jeho přístupu otevřeni, protože spousta z nás v Itálii hrála či tam stále působí a víme, jak tam trenéři dbají na taktiku, defenzivu, ofenzivu či standardky. A to jsou přesně věci, na kterých si trenér zakládá. Každý den ráno trénujeme autová vhazování, zkoušíme různé systémy. A nakonec se nám to vyplatilo – v kvalifikaci jsme 45 % branek vstřelili ze standardních situací.
Vzhledem k tomu, že se naše reprezentace na mistrovství Evropy ve fotbale žen zatím ještě nikdy nepodívala, může vám znít titulek víc než nemístně. Opak je ale pravdou. V roce 1969 se české fotbalistky Marie Ševčíková a Jana Mandíková skutečně staly vicemistryněmi Evropy…
Co dnes dělá nejmladší vítěz titulu ve stoleté historii ligy? Jak vzpomíná na svoji kariéru? A jaké rady má pro mladé talenty, kteří se chtějí prosadit v dospělém fotbale? Přečtěte si rozhovor s bývalým fotbalistou Tomášem Junem, který letos oslavil dvaačtyřicáté narozeniny.
Italský brankář PSG Donnarumma nechtěl mnichovskou hvězdu Jamala Musialu zranit, přesto mu tvrdým zákrokem zlomil nohu a dost možná ukončil sezonu, která v podstatě ani nezačala. Ptáme se, jak byste jeho zákrok posoudili být v kůži rozhodčího.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
