Kdy tě zase uvidíme chytat? Máš teď na stole nějakou nabídku?
Rád bych se postavil do branky v soutěžním zápase. Už je to hodně dlouhé. Ale žádnou konkrétní nabídku teď neřeším. Popravdě ani moc nečekám, že se do konce roku ještě něco stane. Připravuju se poctivě individuálně na Strahově, abych se držel v kondici. Takhle to mám v podstatě od června, kdy jsem skončil ve Španělsku (Vaclík naposledy chytal druhou ligu za Albacete).
Během prosince do toho zase naplno šlápnu, abych byl připravený na leden. Je mi jasné, že budu muset být v nejlepší formě, abych ukázal, že na to pořád mám. Pokud se s někým domluvím, tak mě bude posuzovat podle prvních dvou týdnů, takže bych byl nerad, aby někdo pochyboval, jestli jsem připravený, nebo ne.
Jak by musela vypadat nabídka, na kterou bys kývnul?
Muselo by to dávat smysl všem stranám. To znamená klubu, mně i mé rodině. Není to tak, že bych potřeboval poslední šek. Pořád bych ale ještě chtěl ve fotbale něco zažít. Kvůli statusu profesionálního fotbalisty to vážně nedělám. Chci si to ještě užít, chci mít nějakou výzvu. Plnit si dětské sny a mít s fotbalem další zážitky.
Jak jsi vlastně během své kariéry přemýšlel o jejím konci?
Vždycky jsem věřil, že budu schopný chytat dlouho. Samozřejmě, když budu zdravotně v pohodě, což naštěstí jsem. Nejsem si jistý, jestli jsem přemýšlel o tom, že bych rád končil doma v Česku, spíš jsem tomu nechával volný průběh. Pořád před sebou chci mít výzvy, které za to stojí. Ale nerad bych poslouchal, že už na to nemám, do takového stavu se nechce dostat žádný fotbalista.
Zajímají tě jen týmy, kde bys určitě chytal, nebo přijmeš i roli dvojky?
Muselo by jít o zajímavý tým. Kdybych do toho šel jako dvojka, musel bych mít před sebou někoho mladšího, kdo se chce zlepšovat a kdo by stál o naši vzájemnou spolupráci. Věřím, že mám co předávat, takže pokud by to takhle fungovalo, bavilo by mě to.
Když v marketingové kampani trefíte legendu, máte vyhráno! Jeho videa zaznamenala koncem loňského roku na sociálních sítích v Česku velký úspěch. Nešlo přitom o žádnou připomínku legendárního bělehradské penalty. Jestliže Antonín Panenka něco „dloubne“, většinou se to zapíše do historie. Teď dloubnul i do tématu odpadu na stadionech.
Takhle nějak si představujeme čistou radost a totální euforii. Celtic otočil důležitý zápas, drží se ve hře o skotský titul a nemalou zásluhu na tom má i český útočník. Rozhodující gól v závěru zápasu totiž připravil.
Devítiletý Tomáš z FK Nemilany vyrůstá jen s maminkou a fotbal je pro něj víc než hra – je to svět, kde může snít. Jeho největším přáním byla obyčejná klubová šála. O pár týdnů později už stál pár metrů od hráčů Sigmy Olomouc a zažil večer, na který se nezapomíná.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



