Slovácko letos potvrdilo, že mu ve Fortuna lize právem patří anglický přívlastek best of the rest - nejlepší ze zbytku. Nejde jen o zopakování čtvrtého místa a výhru v poháru. Jde i o to, jak Slovácko hraje.
Martin Svědík za 3,5 roku svého působení v Uherském Hradišti vtiskl týmu jasný herní projev a taktický systém. Práce sedmačtyřicetiletého trenéra je dobrým příkladem, jak posunout průměrný klub o velký krok dopředu. Jak toho dosáhl? Jak Slovácko hraje?
Slovácko je typické zarputilou hrou, která v podstatě vychází z klasické typologie tuzemských hráčů založené na bojovnosti. Systém týmu je postaven na dvou vysokých krajních becích, kteří jsou cílem pro nakopávané míče často využívané při rozehrávce od branky. Při ní je obvyklé, že oba beci drží šířku hřiště a jen zřídkakdy se přímo zapojují do rozehrávky ve vlastní třetině hřiště.
Pražská Sparta zná prvního soupeře na cestě do Ligy mistrů. Ve třetím předkole vyzve francouzský Olympique Lyon s českým reprezentantem Pavlem Šulcem. Letenští začnou doma, odveta se odehraje ve Francii. Bez ohledu na výsledek už mají jistou minimálně ligovou fázi Evropské ligy.
Zbytečně agresivní zákrok Enza Fernándeze na Paua Cubarsího poslal Argentinu do prodloužení v deseti a výrazně přiblížil zasloužený triumf Španělska. Argentinský záložník za svůj zkrat sklízí kritiku, hlavním viníkem porážky ale podle domácích médií není.
Fotbal už dávno nečtou jen oči trenéra. Kluby sledují sprinty, intenzitu presinku, přihrávky i únavu hráčů, aby jejich rozhodnutí na hřišti vycházela nejen z pocitů, ale také z tvrdých dat.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
