Slovácko letos potvrdilo, že mu ve Fortuna lize právem patří anglický přívlastek best of the rest - nejlepší ze zbytku. Nejde jen o zopakování čtvrtého místa a výhru v poháru. Jde i o to, jak Slovácko hraje.
Martin Svědík za 3,5 roku svého působení v Uherském Hradišti vtiskl týmu jasný herní projev a taktický systém. Práce sedmačtyřicetiletého trenéra je dobrým příkladem, jak posunout průměrný klub o velký krok dopředu. Jak toho dosáhl? Jak Slovácko hraje?
Slovácko je typické zarputilou hrou, která v podstatě vychází z klasické typologie tuzemských hráčů založené na bojovnosti. Systém týmu je postaven na dvou vysokých krajních becích, kteří jsou cílem pro nakopávané míče často využívané při rozehrávce od branky. Při ní je obvyklé, že oba beci drží šířku hřiště a jen zřídkakdy se přímo zapojují do rozehrávky ve vlastní třetině hřiště.
Fotbalový svět se zase jednou ztratil v pravidle o ruce. Joao Neves zahrál v mnichovské aréně rukou, která nešla přehlédnout. Penalta se ale nekopala a v pravidlech proto najdete zdůvodnění.
Vladimír Darida v rozhovoru mluví o rituálech, které ho drží ve formě, návratu domů i historkách z Německa a Řecka.
Salcburk, rodné město geniálního skladatele Wolfganga Mozarta. Ale také město dvou klubů, které se rozhodly hrát diametrálně odlišné symfonie. Vyrazili jsme mezi jejich fanoušky zjistit, jak tyhle dva různé světy vnímají.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
