Co stálo za propadákem Sparty v derby? Data mluví jasně

Jedno z nejzajímavějších pražských derby posledních let nebylo soubojem dvou stejných fotbalových filozofií. Sparta chtěla dominovat s míčem, tlačit soupeře vysoko a postupně ho rozebírat. Slavia tentokrát zvolila jinou cestu. Ustoupila od svého obvyklého extrémního presinku, nechala soupeře více kombinovat a místo toho udeřila v momentech, které jí nabízely největší šanci na úspěch. Výsledkem byla výhra 3:0. Pojďme si ale rozebrat tvrdá data.

„Vítězem kola je Jindřich Trpišovský,“ zaznělo v novém díle Football Club podcastu, ve kterém datový analytik Jakub Kadrnožka spolu s Ondřejem Tůmou rozebíral šesté kolo Chance Ligy a především duel pražských S. Podle něj právě trenér Slavie dokázal nejlépe využít specifika soupeře.

Výsledek 3:0 pro sešívané může na první pohled působit jednoznačně. Sparta ale měla více držení míče, více střel a dlouhé pasáže územní převahy. Jenže samotné držení míče tentokrát neznamenalo skutečnou dominanci.

„Nemyslím si, že Sparta úplně jednoznačně vyhrála na xG. Tam je rozdíl vlastně 0,5 branky, což není zas tak podstatné,“ vysvětluje Kadrnožka. Důležitější podle něj je sledovat kvalitu a efektivitu zakončení.

Nedostatečná kvalita v zakončení

Z 21 sparťanských pokusů jich pouze pět mířilo na branku. A ještě důležitější je jejich kvalita. Průměrná hodnota jedné sparťanské střely byla pouze 0,11 xG, u střel na branku pak 0,22 xG. Sparta měla navíc během celého utkání podle dat pouze jednu velkou šanci.

Slavia naopak vystřelila devětkrát, ale její průměrná střela měla hodnotu 0,20 xG. U střel na branku pak dokonce 0,53 xG. Z pěti střel na branku nakonec dokázala dát tři góly.

Ještě názornější je pohled na samotný graf sparťanských zakončení. Sparta měla 13 střel, které nebyly zblokované, ale pouze pět z nich skončilo mezi třemi tyčemi. Některé pokusy navíc přišly z pozic, ze kterých měl brankář Slavie relativně snadnou práci.

Právě osm zblokovaných střel zároveň ukazuje, jak Slavia bránila. Nečekala, až Sparta dostane hráče do čistých střeleckých pozic. Zahustila prostor před vlastním vápnem a dostávala se do střeleckých drah.

Držet míč nestačí

Dalším problémem bylo, že Sparta sice měla výrazné držení míče, ale nedokázala z něj vytvořit klasický tlak, na který jsme u ní zvyklí.

Podle dat měla v utkání pouze dvě sekvence s deseti a více přihrávkami. To je důležitý detail. Sparta se nedostávala k dlouhým kombinačním pasážím, během nichž by soupeře opakovaně rozhýbala ze strany na stranu a postupně hledala cestu do pokutového území.

Míč tedy měla, ale často ho nedokázala využít k tomu, aby si na soupeřově polovině vytvořila stabilní pozici. Její držení míče tak bylo do určité míry územní převahou bez dostatečného následku.

To potvrzuje i takzvaný náklon hřiště. Z přihrávek v útočné třetině připadalo 81,4 procenta na Slavii, což na první pohled vypadá jako výrazná sparťanská převaha. Jenže v absolutním čase se v útočné třetině Slavie hrálo pouze 32 procent čistého času. Největší část zápasu, 38,6 procenta, se odehrávala ve střední třetině. Sparta tedy sice měla hodně míče a dostávala se vysoko, ale nedokázala tam hru dlouhodobě ukotvit.

Podobně to vypadalo i při individuálních pokusech. V driblinku byl úspěšný především Mercado, který zvládl 11 driblinků, z nichž osm bylo úspěšných. Eneme měl úspěšné tři z pěti. Naopak Alcócer, od kterého si Letenští v tomto zápase hodně slibovali, se dostal pouze k jednomu driblinku – a v něm neuspěl.

Sparta tak měla několik individuálních záblesků, ale chyběl jí mechanismus, který by je dokázal pravidelně proměňovat v nebezpečné útoky. A právě to je proti dobře organizované Slavii zásadní problém.