Je pár týdnů po šampionátu a jedu do Chorvatska. Pár desítek kilometrů za Vídní směrem na Graz se krajina zvlní, dálnice se zakousne do kopců, nejvyšší povolená rychlost spadne na sto kilometrů v hodině, což znamená, že už budete nahoře na kopci u motorestu v Zöbernu. Na terase si dáte kávu a dort, sundáte svetr a nasadíte sluneční brýle. Sice ještě nejste na druhé straně Alp, ale už víte, že jedete k moři a že tam za chvíli budete.
Před lety jsem slyšel pana doktora Vengloše vysvětlovat, proč španělští fotbalisté mají úplně jiný cit pro míč než hráči zpod Tater a Řípu. Na začátku všeho je prý počasí. Ve Španělsku svítí sluníčko, děti proto zcela přirozeně stráví venku násobně víc času než děti v Žilině či v Ústí nad Labem, a proto mají násobně víc dotyků s míčem, a proto španělští hráči mají úplně jiný cit pro míč než děti v kraji, kde se na konci října zatáhne obloha a rozsvítí se až někdy v dubnu.
Zatímco české děti staví sněhuláka, děti v Barceloně si hrají s míčem. Záhřeb není Barcelona, ale Split už ano, a proto věřte tomu, že počet slunečných dní v Chorvatsku je i mimo letní měsíce vyšší než na Moravě, a když pan doktor Vengloš říkal, že slunce pomáhá Španělům, já nevidím důvod, proč by mělo ubližovat Chorvatům. Nicméně máte pravdu, když společně s Islanďany říkáte, že jenom v počasí to nebude.
Přímák vám tentokrát ukáže jednu neskutečnou sérii, která se táhne už od roku 2001.
Sparta po prohře ve finále poháru vyhodila Larse Friise, do konce sezony jeho roli převezme Luboš Loučka. Pojďme se s dánským koučem rozloučit rychlým kvízem, který ukáže, jak moc se vám zapsal do hlavy.
Nebudeme vás napínat a rovnou vám odpovíme: křik musí být přirozený, nikdy ho komentátor ze sebe nemá dostávat na sílu. V podcastu s Milanem Štěrbou rozebíráme, jak vypadá správné provázení zápasem, příprava i proč je dobré, když je každý komentátor originál.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
