Záleželo i na štěstí. Někdo se vojenským povinnostem mohl úplně vyhnout, někdo je mohl kombinovat s fotbalem. Karel Krejčí patřil do druhé skupiny, takže si zažil i to, co znamenalo být holubem, tedy nováčkem v kasárnách.
„Pár krizí jsem měl, ale na špatné věci se po letech zapomene a zůstane nostalgie. Málokdo je v osmnácti dospělý, což při příchodu na vojnu platilo i pro mě. Musel jsem se spoléhat sám na sebe a do civilu jsem odcházel zocelený,“ vypráví Krejčí, někdejší kouč Plzně nebo české jednadvacítky a v současnosti šéftrenér mládeže v druholigovém Táborsku.
Ve druhé polovině osmdesátých let hrával dorosteneckou ligu a nakoukl do mládežnických reprezentací, ovšem fešácká vojna v pražské Dukle či Chebu ho minula. Karel Krejčí se uprostřed roku 1987 z Plzně dostal „jen“ do druholigové Dukly Tábor. A ani to nebyla konečná.
„Bavíme se o době, kdy v Táboře hrávali Pavel Srníček, Zdeněk Jánoš nebo Ondrej Krištofík. Tým byl hodně našlapaný,“ přibližuje Krejčí, který se přes vojnu v divizi postupně dostal jako hráč až do první ligy.
Tyhle pruhy změnily svět fotbalu. Johan Cruijff se před MS 1974 kvůli smlouvě s Pumou postavil Adidasu – a vznikl dres, o kterém se mluví dodnes.
Závěr podzimu přinesl sparťanské potvrzení formy, slávistický střelecký koncert i dvě velká loučení, která dala poslednímu kolu silný rámec. Newsletteru Kopačky neunikl ani důležitý reprezentační los nebo anglické volání po VARu.
Newsletter Přímák vás tentokrát provede možnou cestou Česka na první mistrovství světa po dvaceti letech.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
