Který hráč je největší monstrum ligy? A v čem je Fodrek jiný než Kováč?

Čtvrté místo po pěti kolech, deset bodů a za sebou už zápasy se Slavií i Plzní. Liberec patří k nejpříjemnějším překvapením startu české ligy. Ještě zajímavější než samotné výsledky jsou ale čísla, která ukazují, proč Slovan pod novým trenérem Michalem Fodrekem nadstandardně funguje.

Nejde jen o větší agresivitu nebo rychlost, díky kterým Liberec boduje. Severočeši si zachovali přímočarost, zároveň ale do své hry přidali prvek, který mu v minulé sezoně chyběl: balanc. A naplno v něm vyniká ugandský levý obránce Aziz Kayondo, který je zatím nejen podle čísel úkazem ligy.

Čísla nelžou

„Liberec má kvalitu. Čili úplně nemá smysl se dívat na to, jestli mají o procento a půl nižší přesnost přihrávek nebo o čtyři procenta víc dlouhých balónů,“ říká v novém díle Football Club podcastu datový analytik Opty Jakub Kadrnožka. Právě při hlubším pohledu do čísel podle něj začíná být zřejmé, proč se Slovan drží tak vysoko.

Liberec je přitom stále velmi přímočarým mužstvem. V minulé sezoně se ale podle Kadrnožky jeho hra dostala až do extrému. Slovan byl v rámci obrovského vzorku evropských týmů nejrychlejší v sekvencích, tedy v situacích od zisku míče do zakončení či jiného ukončení akce. Prakticky každý zisk na útočné polovině znamenal jedinou myšlenku: co nejrychleji dopředu.

„Měli jenom jednu zbraň. A když nevypálila, nezafungovala, tak už neměli žádnou jinou,“ vysvětluje Kadrnožka. Problémem podle něj nebyly samotné dlouhé míče, ale absence rovnováhy mezi rychlým přechodem a postupnou výstavbou hry.

Fodrek jako trenérský chameleon

Právě tady přichází na scénu Branislav Fodrek. Nový kouč podle Kadrnožky na práci svého předchůdce Radoslava Kováče v některých věcech navázal, ale zároveň přidal vlastní principy. „Fodrek je trenérský chameleon. Nemá jenom jeden styl, je velmi přizpůsobivý,“ říká Kadrnožka. Zkušenosti z jeho předchozího působení v Dunajské Stredě podle něj ukazovaly, že jeho týmy dokážou kombinovat výstavbu s hrou jeden na jednoho, rychlostí a progresivním vedením míče. A přesně to se nyní snaží dostat do Liberce.

Jedním z nejzajímavějších čísel je průměrná rychlost, respektive vzdálenost v rámci herních sekvencí. Liberec podle Kadrnožky stále zůstává rychlým týmem, ale jeho čísla už nejsou postavená pouze na bezhlavém sprintu směrem k brance. „Je to trošku důraz víc na tu rychlost, ale je to balanc,“ popisuje změnu.

Slovan zároveň dál používá dlouhou přihrávku jako významnou součást své hry. V současnosti má v lize nejvíce dlouhých přihrávek, průměrně 62,2 na zápas. Tomáš Koubek se výrazně zapojuje do rozehrávky a pokud není nutné soupeře postupně rozebírat, Liberec jednoduše využije možnost poslat míč dopředu. Rozdíl oproti minulosti je v tom, co následuje. Když nestačí nákop, přichází Kayondo.

Ligové monstrum

Liberec totiž dokáže soupeře překonávat i jinak. V tom je zásadní progresivní vedení míče a hra po krajích. Hráči Slovanu v této sezoně naběhají s míčem směrem k soupeřově brance 585 metrů za zápas. V minulé sezoně přitom Liberec v tomto ukazateli rozhodně neexceloval.

A právě tady se naplno projevuje Fodrekova filozofie. Hra po stranách, individuální průniky a schopnost posunout míč výrazně dopředu bez nutnosti okamžitě hledat přihrávku. Výsledkem je mimo jiné sedm střel či vytvořených šancí po vedení míče, což řadí Liberec v tomto parametru na třetí místo v lize za Mladou Boleslav a Spartu.

A pak je tu jeden muž, který tento způsob hry zosobňuje možná lépe než kdokoliv jiný. Aziz Kayondo. Nejlepší tahový hráč ligy? „Má formu. A je to klíčový hráč Liberce. Myslím si, že je to nejtahovější hráč ligy,“ říká Kadrnožka. Čísla jeho slova podporují.

Z celkových 585 metrů progresivního vedení míče, které Liberec v průměru zvládne za utkání, připadá na Kayonda více než stovka. V této sezoně už ugandský obránce celkově naběhal s míčem směrem k soupeřově brance 704 metrů. To je o více než sto metrů více než u kteréhokoli jiného hráče v lize.

To je na levého obránce mimořádné číslo. A ještě důležitější je způsob, jakým k němu Kayondo dochází. Není to jen hráč, který čeká na přihrávku do prostoru. Míč si bere, vede ho a tím posouvá celý tým.

„On je schopen vytvářet šance obecně. Ze hry jich v této sezoně vytvořil devět a sedm z nich bylo právě po tom, že vedl balón nějakou chvíli a pak ho někomu přihrál,“ upozorňuje Kadrnožka. Kayondo má zároveň čtvrtý nejvyšší počet vytvořených šancí v celé lize a třetí nejvyšší počet driblinků. Zároveň posílá míče do pokutového území. Ze hry má na kontě 24 centrů, nejvíc v soutěži.

A přitom ještě nejde o hráče, jehož přínos se plně promítl do produktivity. „Ještě nemá asistenci,“ připomíná Kadrnožka. Jinými slovy: Kayondova čísla mohou být ještě působivější, pokud se jeho aktivita začne překlápět do gólů a finálních přihrávek.

Kayondo ale není pouze ofenzivní nástroj. Jeho druhou velkou předností je agresivita. Má nejvíce zisků míče z obranných zákroků v lize a zároveň nejvíce celkových soubojů. Je tedy přesně tím typem hráče, který zapadá do současného Liberce: dynamický, fyzický a ochotný jít do souboje.

Zajímavé je, že oproti minulé sezoně zatím zvládá svou agresivitu lépe kontrolovat. Kadrnožka vzpomíná, že Kayondo byl loni hráčem, u něhož „to smrdělo červenou v každém zápase“. Letos je podle něj více soustředěný na hru samotnou a agresivita se zatím projevuje pozitivním způsobem. A právě Fodrekova změna mu může svědčit.

Trenér totiž po Liberci nechce, aby se vzdal své přímočarosti. Naopak. Chce ji využít efektivněji. Když je možné překonat první pressing dlouhým míčem, Liberec to udělá. Když se ale otevře prostor, hráči mají možnost vzít míč a vést ho dopředu.

Liberec zatím neklame čísla

Možná nejdůležitější argument proti teorii, že Slovan pouze těží z povedeného začátku sezony, přináší očekávané góly. Liberec má podle Kadrnožky třetí nejvyšší xG na zápas v lize, pouze za Slavií a Spartou. Současně má druhé nejnižší xGA, tedy očekávané góly soupeřů, hned za Hradcem Králové.

To je důležitý detail. Slovan totiž podle dat nevyhrává zápasy jen díky tomu, že proměňuje každou šanci nebo že se k němu odrážejí míče. Vytváří si dostatek příležitostí a zároveň soupeřům dovoluje relativně málo. „Liberec neoverperformuje. Má to, co si zaslouží,“ říká Kadrnožka. Samozřejmě přijde další test. Už zápas se Zlínem ukázal, že ne každý soupeř dovolí hrát Liberci tak, jak mu vyhovuje. Proti hlubšímu bloku bude muset Slovan postupně přidávat i více výstavby a trpělivosti.

To může být další fáze Fodrekovy práce. Zatím ale Liberec ukazuje velmi zajímavou kombinaci. Má rychlost, fyzickou sílu, vysoký presink a dlouhé míče, zároveň ale dokáže míč progresivně vést a vytvářet si šance i jiným způsobem. A když má na levé straně hráče typu Kayonda, který sám dokáže za několik zápasů „odnést“ stovky metrů míče směrem k soupeřově brance, je velmi těžké jeho hru ignorovat.

Liberec tedy není jen mužstvo, které dobře odstartovalo. Je to tým, kterému nový trenér přidal další rozměr. A pokud Fodrek postupně doplní současnou dynamiku ještě o schopnost trpělivěji rozebírat zatažené soupeře, může být Slovan jedním z nejzajímavějších týmů celé sezony.