Ta zpráva šokovala svět. Ačkoliv londýnští Blues neprožívají ideální start do sezony, vyhazov kouče Thomase Tuchela neočekávali ani ti nejodvážnější prognostici. Většina novinářů i glosátorů z řad bývalých hráčů se shodla na tom, že jde o krok unáhlený a vzhledem ke značnému posilování Chelsea na přestupovém trhu nesmyslný. Přivedete trenérovi šest nových borců a pak ho vyhodíte.
Konsenzus, jen v opačném smyslu, ale panoval i ohledně jména předpokládaného nástupce. Když už museli Tuchela vyhodit, Graham Potter je nejlepší volba, znělo v podcastech i článcích britských novin. Pokud už se objevovaly rozpaky, přicházely paradoxně z druhé strany – měl by si Potter, spokojeně panující v Brightonu, kazit kariéru spojením s neklidnou a chaotickou Chelsea?
Sedmačtyřicetiletý Angličan se těší tak příznivé publicitě, že by si člověk neznalý věci na první pohled pomyslel, že jde o úspěchy ověnčeného trenéra, který si získanými trofejemi může doma podkládat skříně. Realita je ovšem jiná – Potter vyhrál ve Švédsku třetí a čtvrtou ligu plus místní národní pohár.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
