Velká penaltová noc. Evropští obři padli v rozstřelu

Měla to být noc, která v šestnáctifinále mistrovství světa potvrdí sílu evropských favoritů. Místo toho se proměnila v další důkaz, že rozšířený šampionát v USA, Mexiku a Kanadě umí trestat ofenzivní chvíle bezradnosti. Nejprve v Bostonu padl německý penaltový mýtus. Krátce nato v Monterrey skončil i další nizozemský pokus o první světový titul. Německo nestačilo po remíze 1:1 na Paraguay, Nizozemsko stejným výsledkem a další penaltovou bolestí pustilo dál Maroko.

První rána přišla ve Foxborough. Němci měli jasnou herní převahu. Paraguay ale měla přesně to, co v podobných zápasech rozhoduje pro outsidera: trpělivost, disciplínu, houževnatost a schopnost přežít dlouhé pasáže bez balonu. Tým Juliana Nagelsmanna držel míč, jenže dlouho bez efektu. Paraguayci čekali nízko, zavírali střed hřiště a favoritovi dovolovali kombinovat spíš tam, kde to nebolí.

Těsně před pauzou přišel trest. Po rychlé akci zprava se do zakončení dostal Julio Enciso a Paraguay poprvé udeřila. Německo odpovědělo po změně stran, když Kai Havertz hlavou zužitkoval centr Floriana Wirtze. V tu chvíli se zdálo, že se zápas konečně překlápí do známého německého scénáře: favorit se nadechl, tlak narůstal a outsiderovi měly postupně dojít síly.

Nagelsmann po zápase mluvil přiznal zklamání, připustil, že na takového soupeře to prostě nestačilo, a zároveň odmítl, že by chtěl z funkce reprezentačního trenéra odejít. „Nejsem někdo, kdo utíká,“ prohlásil s tím, že pokud o něj svaz bude stát, chce pokračovat. Jenže v Německu se okamžitě rozjela pitva. Mluví se o dalším debaklu na MS, v souhrnech německých médií se objevují slova jako noční můra, ostuda, pomalost, nuda a bezkrevnost.

Paraguay je naopak v euforii. „Obrovská radost. Byl to těžký zápas. Dokázali jsme to ustát. Dali jsme první gól, oni vyrovnali, ale my jsme to pak zvládli udržet. Samozřejmě jsme analyzovali každého hráče i každý detail u exekutorů penalt. Díky bohu se mi podařilo dvě penalty chytit. Je to výsada, vyřadili jsme šampiona. Tohle věnujeme všem Paraguaycům,“ řekl po utkání jeden z jeho hrdinů Orlando Gill, brankář Paraguaye.

A pak přišel druhý úder do evropských řad. V Monterrey se čekal jeden z nejatraktivnějších duelů šestnáctifinále. Nizozemsko prošlo skupinou jako vítěz, Maroko si po semifinále v Kataru teď ve skupině s Brazílií udrželo pověst týmu, který už není hezkým příběhem z periferie, ale regulérní světovou silou.

Nizozemský trenér Ronald Koeman před zápasem sáhl k opatrnějšímu systému 5-2-3, obětoval Tijjaniho Reijnderse a poslal do sestavy dalšího obránce. Měl to být plán na kompaktnost. V reálu z toho dlouho byla spíš oranžová pasivita.

Maroko bylo nebezpečnější. Nizozemci mohou děkovat Bartu Verbruggenovi, že se zápas nezlomil už dřív. Držel tým při šancích soupeře, přežil i moment, kdy Ašraf Hakimi trefil břevno. Koemanovo mužstvo se dlouho nedostávalo do tempa, bylo opatrné, nepřesné a často bez odvahy hrát dopředu. Přesto se dostalo do vedení. Cody Gakpo v 72. minutě po rychlé akci poslal Nizozemsko do vedení a zdálo se, že Oranje zase jednou urvou zápas, ve kterém nebyli lepší.

Jenže Maroko zůstalo ve hře až do posledních minut. V závěrečném nastavení si na centr naskočil Issa Diop a hlavou poslal zápas do prodloužení. V něm už Nizozemsko spíš přežívalo, Verbruggen fantasticky vychytal Rahimiho. A když přišly penalty, vrátilo se staré trauma. I před čtyřmi roky v Kataru Nizozemci vypadli po rozstřelu, tenkrát s Argentinou ve čtvrtfinále. Teď v Mexiku trefil Justin Kluivert tyč, Quinten Timber minul bránu, Crysencio Summerville narazil na Yassina Bounoua.

Ismael Saibari pak proměnil rozhodující penaltu a Maroko naopak po Španělsku z Kataru zvládlo na mistrovství světa další evropskou velmoc v rozstřelu.

V Nizozemsku se po zápase řeší hlavně to, jak moc byl Koemanův defenzivně laděný plán realistický. Kapitán Virgil van Dijk ho bránil. Tvrdil, že Nizozemsko bylo v obraně pevné a že zápasový plán fungoval. Jenže nizozemská média nabízejí protiargumenty, které se obhajují těžko: minimum střel na branku nebo mizivá aktivita v prodloužení. Web nizozemské veřejnoprávní stanice NOS napsal přímo, že Maroko bylo lepším týmem a postoupilo zaslouženě.

„Byl to opravdu hodně těžký zápas proti hodně těžkému soupeři. Proti jednomu z nejlepších soupeřů, na které můžete na světě narazit. Podle mě je to tým z nejlepší desítky světa a jeden z kandidátů, kteří mohli mistrovství světa vyhrát. Způsob, jakým se nám dnes podařilo zvítězit, je pro nás jako národní tým samozřejmě obrovským potvrzením naší síly,“ řekl po utkání Noussair Mazraoui, obránce Maroka.

Pro oba poražené je to krutý konec. Německo opět narazilo na vlastní představu velikosti. Mělo porazit Paraguay, mělo zvládnout tlak, mělo dojít minimálně k velkému testu proti Francii nebo Švédsku. Jenže zůstalo u dalšího velkého turnajového zklamání. Nizozemsko zase přišlo o další titulovou naději v noci, která začala opatrným taktickým plánem a skončila jako známý oranžový horor z penaltového puntíku.

Paraguay a Maroko tak rozšířily sestavu osmifinalistů, do níž už před nimi prošly také další dva týmy. Domácí Kanada udolala Jihoafrickou republiku 1:0 a poprvé slaví výhru ve vyřazovací fázi mistrovství světa. V osmifinále narazí na Maroko. Brazílie zase přežila japonskou výzvu až gólem Gabriela Martinelliho v závěrečném nastavení, vyhrála 2:1 a čeká na vítěze duelu Pobřeží slonoviny – Norsko. Jedno je jasné. Na tomhle mistrovství světa se nikdo neschová jen za jméno.