Puf puf puf, supí parní vlak krajinou mezi lesy. Z okýnka je vidět hřiště, hraje se fotbal, z okýnka je vidět rozjařené diváky.
Ale pozor! Hráče a balon vidí cestující z jednoho okna, kdežto diváky z okna na protější straně vagonu. Trať totiž vede podél postranní čáry, mezi hřištěm a publikem, kterému oblak kouře na chvíli zastře výhled na trávník.
Takovou raritou se může pyšnit jediný klub na světě, TJ Tatran ze středoslovenské obce Čierny Balog. Tedy může – mohl. A jestli ještě budou moct, o to právě teď svádí provozovatel železnice souboj s developerem, který koupil pozemky, přes které část trati vede, a chce na nich stavět domy.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
