Pyrotechnika pod lupou. Bezpečnost a svoboda můžou jít ruku v ruce

Český fotbal přitahuje čím dál větší zájem diváků, médií a sponzorů, což doprovází diskuse o kultivaci fanouškovského prostředí a nutně vede k otázkám, jaké fanoušky a jaké způsoby fandění na stadionech vlastně chceme. Pyrotechnika je nedílnou a zřejmě taky nejvíce kontroverzní součástí těchto debat.

Nedávné výroky ze strany dvou aktuálně nejsilnějších klubů ilustrují palčivost tohoto tématu také pro fotbalové kluby. Šéf pražské Slavie Jaroslav Tvrdík naznačil, že je třeba začít se bavit o řízeném použití pyrotechniky, protože represe zcela očividně nefunguje. Navíc podle něj kluby nemají potřebné nástroje, jak podobné zákazy vynucovat. Sparta se ve svém vyjádření naopak vydala cestou zdůraznění rizik, která z použití pyrotechniky vyplývají s uvedením nedávných zkušeností s nebezpečným použitím těchto výrobků vlastními fanoušky.

Jak však bude argumentováno níže, omezení tématu pyrotechniky na bezpečnostní stránku věci neponechává prostor pro jakoukoli smysluplnou diskuzi ohledně řešení současného stavu.

Bezpečné použití pyrotechniky na stadionech neexistuje

Bezpečnostní rovinou přesto pro pořádek začneme. Podle studie, kterou si UEFA nechala vypracovat, bezpečné použití pyrotechniky na fotbalových stadionech zkrátka neexistuje. Pyrotechnika s sebou nese zdravotní a bezpečnostní rizika zejména kvůli vysokým teplotám hoření (700-1700 °C, v některých případech až 2500 °C), kdy stanovené bezpečné vzdálenosti na omezeném prostoru tribun není možné dodržet. Protože směsi, ze kterých jsou tyto produkty vyrobeny, obsahují vlastní okysličovadla, nemusí být po zapálení uhasitelné běžnými prostředky, přičemž některé typy hoří i pod vodou (např. světlice typu SOLAS určené k použití na moři). Okolní prostředí pak kontaminují toxickými látkami.