Když prohrát, tak takhle! Slavná bitva s Realem očima Libora Sionka
Asi se vás na to utkání dodneška ptá hodně lidí…
K žádnému jinému zápasu se nevracím tak často jako k tomu domácímu s Realem. Ale je to příjemná vzpomínka. Samozřejmě se prohrálo, tenkrát to bylo zklamání, ale ten pocit už vzal dávno čas. Zbyla hrdost na to, jaký výkon jsme jako tým podali. Takže si o tom rád popovídám, dneska už je to čistě příjemná vzpomínka.
Na podzim roku 2001 jste už za sebou měli zápasy proti Bayernu nebo Feyenoordu, což jsou věhlasní soupeři. Brali jste to tak, že Real je ale ještě o stupínek výš?
Z mého pohledu rozhodně ano. Pro mě byly nejlepší týmy Evropy Barcelona a Real, ty jsem řadil úplně na vrchol. Bayern byl samozřejmě taky skvělý a byl zážitek si proti němu zahrát, ale Real byl ještě o něco víc. Koukal jsem na ně v televizi, hrály tam obrovské hvězdy, fotbalisté, které jsme obdivovali. Úžasný tým, mužstvo, které se zapsalo do historie. Kdybych si měl vybrat, proti komu si znovu zahrát, tak by to byly jednoznačně Real a Barça.
To skoro zní, že jste fanoušek Realu…
To zas ne, já vždycky víc držel palce právě Barceloně. Ani nevím proč, ale tak nějak mi je bližší. Pamatuju si totální fotbal pod trenérem Cruijffem, a když tam pak později přišel Messi, tak jsem jim taky fandil. Nejsem žádný zapřisáhlý fanda, rád se kouknu i na Real a rozhodně mi pro Barçu nebije srdce tak jako pro Spartu. Ale když se hraje El Clásico, rád se podívám a držím palce Barceloně.
Když se blížil domácí zápas proti Realu, vnímal jste, že i pro širší českou fotbalovou veřejnost jde o velkou věc?
To platilo asi před každým zápasem Ligy mistrů, že se řešil víc než jiná utkání. A je pravda, že před Realem jsem najednou zjistil, že mám spoustu kamarádů, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení.
Chtěli lístky?
Přesně tak. Bylo to až nepříjemné, kolik těch lidí bylo, protože my jsme měli jasně danou kvótu a víc lístků prostě sehnat nešlo. Chtěl jsem to mít vyřešené co nejdřív před zápasem, abych pak měl klid, takže jsem to rozdělil mezi rodinu a nejbližší kamarády a pak už jsem to neřešil. Ale jak říkám, zájem byl opravdu obrovský, volali mi lidi, o kterých jsem roky neslyšel.
Související články
Kvíz: Fotbalové perly. Poznáte autory slavných hlášek?
Fotbalové hlášky někdy přerostou samotné zápasy. Otestujte, jestli poznáte jejich autory - od trenérských legend po hráče s egem větším než stadion.
Vstupenka do finále. Podívejte se, jak Saka přiblížil Arsenal k první evropské koruně
Arsenal je po dvaceti letech ve finále Ligy mistrů. V úterý večer porazil Atlético Madrid 1:0, celkově postoupil po výsledku 2:1 a na konci května si v Budapešti zahraje o trofej, kterou ještě nikdy nezískal. A aby toho nebylo málo, v Premier League má po ztrátě Manchesteru City titul znovu ve vlastních rukou.
Koleno do hlavy za idiota. Maradonův konec v Barceloně byl brutální
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
