V Dukle jste momentálně jeden z nejdéle sloužících členů realizačního týmu. Jak jste se do pražského klubu vlastně dostal?
Bylo to v sezoně 2018/19 v první lize, kdy Dukla měla po sedmi kolech nula bodů a měnil se celý realizační tým. Já jsem v té době studoval na FTVS v Praze, konkrétně doktorát v laboratoři sportovní motoriky. Zároveň jsem individuálně připravoval profesionální fotbalisty, kteří byli většinou po zraněních nebo v přechodných obdobích, takže jsem k tomu měl blízko. Chtěl jsem se k fotbalu dostat ještě blíž a tehdy se naskytla ta příležitost, kdy Dukla hledala kondičního trenéra. Zkontaktoval jsem se s nimi a následně také s novým trenérem Romanem Skuhravým. Domluvili jsme si schůzku, kde jsme si řekli naše představy o tom, jak by to mělo vypadat a jak si každý z nás kondiční přípravu představuje. Naše myšlenky se střetly. Trenérovi se pozdával můj pohled na fotbal i díky tomu, že jsem ho ještě sezonu předtím hrál v Rakousku, a nakonec jsem tu příležitost zapojit se do realizáku dostal.
Naneštěstí jsme v té sezoně z ligy spadli, ale s ohledem na to, že jsem v Dukle už sedmý rok, si myslím, že jsem se osvědčil. Já sám jsem z klubu nikdy neutíkal, i když několik příležitostí k tomu bylo. Jsem rád, že jsem tu příležitost na Dukle dostal a vážím si toho, protože tehdy jsem začínal v týmovém sportu bez větších trenérských zkušeností. Hodně mých kamarádů v tomto oboru muselo začínat v mládeži. Moje žena mi vždycky říká, že nechápe, jak jsem mohl mít takové štěstí, že jsem všechny tyto kategorie přeskočil a že jsem rovnou skočil do profi fotbalu (usměje se).
Adam Hložek je zpátky v zápase. Po čtyřech měsících odehrál první minuty za rezervu Hoffenheimu proti Ingolstadtu. Návrat do hry je pro českou reprezentaci dobrá zpráva, ale do mistrovství světa pořád zbývá několik důležitých kontrolních bodů.
Skotská liga má zápletku, jaká tu hodně dlouho nebyla. Čtyři kola před koncem vede tabulku Heart of Midlothian, za ním jsou Celtic a Rangers. Pokud Hearts titul urvou, bude to jejich první ligový triumf od roku 1960 a zároveň první vítěz mimo glasgowskou dvojku od Fergusonova Aberdeenu v roce 1985.
Všichni znají tu první. Mexiko 1986, čtvrtfinále s Anglií, Peter Shilton vyskakující proti Diegu Maradonovi a gól, který se do dějin zapsal jako Boží ruka. Jenže argentinská legenda měla na mistrovství světa ještě jednu. O čtyři roky později v Itálii už s ní neskórovala. Tentokrát zachraňovala.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
