V Dukle jste momentálně jeden z nejdéle sloužících členů realizačního týmu. Jak jste se do pražského klubu vlastně dostal?
Bylo to v sezoně 2018/19 v první lize, kdy Dukla měla po sedmi kolech nula bodů a měnil se celý realizační tým. Já jsem v té době studoval na FTVS v Praze, konkrétně doktorát v laboratoři sportovní motoriky. Zároveň jsem individuálně připravoval profesionální fotbalisty, kteří byli většinou po zraněních nebo v přechodných obdobích, takže jsem k tomu měl blízko. Chtěl jsem se k fotbalu dostat ještě blíž a tehdy se naskytla ta příležitost, kdy Dukla hledala kondičního trenéra. Zkontaktoval jsem se s nimi a následně také s novým trenérem Romanem Skuhravým. Domluvili jsme si schůzku, kde jsme si řekli naše představy o tom, jak by to mělo vypadat a jak si každý z nás kondiční přípravu představuje. Naše myšlenky se střetly. Trenérovi se pozdával můj pohled na fotbal i díky tomu, že jsem ho ještě sezonu předtím hrál v Rakousku, a nakonec jsem tu příležitost zapojit se do realizáku dostal.
Naneštěstí jsme v té sezoně z ligy spadli, ale s ohledem na to, že jsem v Dukle už sedmý rok, si myslím, že jsem se osvědčil. Já sám jsem z klubu nikdy neutíkal, i když několik příležitostí k tomu bylo. Jsem rád, že jsem tu příležitost na Dukle dostal a vážím si toho, protože tehdy jsem začínal v týmovém sportu bez větších trenérských zkušeností. Hodně mých kamarádů v tomto oboru muselo začínat v mládeži. Moje žena mi vždycky říká, že nechápe, jak jsem mohl mít takové štěstí, že jsem všechny tyto kategorie přeskočil a že jsem rovnou skočil do profi fotbalu (usměje se).
Projděte si fotbalový TV program na středu i další dny tohoto pracovního týdne, ve kterém startuje poslední letošní reprezentační okno.
Sparta dominuje většině ofenzivních statistik, jenže to neumí přetavit v dostatek gólů ani bodů. Kde to týmu Briana Priskeho nejvíc drhne? A na kterých postech musí přijít změna? Pardubice se naopak derou ze suterénu ligové tabulky vzhůru. A data ukazují, že mají v sestavě řadu hráčů, kteří by mohli zajímat nejbohatší kluby. Třetí tematickou část Football Club podcastu věnujeme nominaci českého reprezentačního trenéra Santiho Denii a datovému rozboru nováčků Idrise Hopiho a Davida Kozla.
V neděli ještě chytal v Bundeslize. O dva dny později, 10. listopadu 2009, přišla hrozná zpráva. Robert Enke, kapitán Hannoveru a reprezentační brankář, zemřel ve 32 letech sebevraždou. Vstoupil do cesty projíždějícímu vlaku. Hned druhý den předstoupila před novináře jeho žena Teresa a řekla jim, že se její muž už roky léčil s depresí.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
