V Dukle jste momentálně jeden z nejdéle sloužících členů realizačního týmu. Jak jste se do pražského klubu vlastně dostal?
Bylo to v sezoně 2018/19 v první lize, kdy Dukla měla po sedmi kolech nula bodů a měnil se celý realizační tým. Já jsem v té době studoval na FTVS v Praze, konkrétně doktorát v laboratoři sportovní motoriky. Zároveň jsem individuálně připravoval profesionální fotbalisty, kteří byli většinou po zraněních nebo v přechodných obdobích, takže jsem k tomu měl blízko. Chtěl jsem se k fotbalu dostat ještě blíž a tehdy se naskytla ta příležitost, kdy Dukla hledala kondičního trenéra. Zkontaktoval jsem se s nimi a následně také s novým trenérem Romanem Skuhravým. Domluvili jsme si schůzku, kde jsme si řekli naše představy o tom, jak by to mělo vypadat a jak si každý z nás kondiční přípravu představuje. Naše myšlenky se střetly. Trenérovi se pozdával můj pohled na fotbal i díky tomu, že jsem ho ještě sezonu předtím hrál v Rakousku, a nakonec jsem tu příležitost zapojit se do realizáku dostal.
Naneštěstí jsme v té sezoně z ligy spadli, ale s ohledem na to, že jsem v Dukle už sedmý rok, si myslím, že jsem se osvědčil. Já sám jsem z klubu nikdy neutíkal, i když několik příležitostí k tomu bylo. Jsem rád, že jsem tu příležitost na Dukle dostal a vážím si toho, protože tehdy jsem začínal v týmovém sportu bez větších trenérských zkušeností. Hodně mých kamarádů v tomto oboru muselo začínat v mládeži. Moje žena mi vždycky říká, že nechápe, jak jsem mohl mít takové štěstí, že jsem všechny tyto kategorie přeskočil a že jsem rovnou skočil do profi fotbalu (usměje se).
Fortuna liga se může těšit na úplného nováčka. Druhou ligu vyhrál Prague Raptors, klub založený teprve v roce 2018. Jak v něm dělají ženský fotbal řešíme v FC podcastu s kapitánkou týmu Terezou Vytlačilovou.
Přesně před 22 lety se v Lize mistrů stalo něco, co dnes působí skoro nemožně. Porto porazilo ve finále Monako 3:0, ovládlo Evropu a z Josého Mourinha se stala trenérská hvězda. Nebyla to ale jen pohádka outsidera. Byl to triumf dokonale připraveného týmu.
Jedni potřebovali dát na Anfieldu druhý gól, jinak bude mistrem Liverpool. Druzí v nastavení finále Ligy mistrů prohrávali s Bayernem. Přesto oba zápasy skončily stejně: výbuchem radosti, který se ve fotbale připomíná dodnes. Datum 26. května má v anglickém fotbale mimořádné kouzlo.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
