Fotbal a socialistická kinematografie. Sportovní radost nad kapitalistickým útlakem, ženy a děti do pozoru!

Fotbal byl nedílnou součástí socialistické kultury. Snad všichni máme zažitý obraz starého Homolky, který s vybouleným pupíkem nasoukaný v bílém tílku básní o herní poezii pražské Sparty. Fanouškovství bylo jednou z mála možností, kdy si obyvatelé české kotliny pod komunistickým útlakem mohli skutečně svobodně vybrat. Vybrat si svůj klub, bez vnějšího nátlaku. Možnost dát průchod emocím v různorodých ochozech, stejně tak i v hospodě u televize, představovala ostrov volnosti v nesvobodné době. S vyobrazením typického českého fanouška té doby se nese značné množství stereotypů, po Smyczekově Proč? se zase zažil obraz radikálních ultras, jakkoli míra rušení zápasů kvůli výtržnostem po roce 1980 byla v Československu na nule. Nelze přesně určit zlom, kdy se československá fanouškovská subkultura překlopila z idylických Mužů v offsidu v hlasité hrubiány.

Za kultovní statut filmu Proč? může na tu dobu nevídaná hrst explicitních scén a surovost, typický český Pepík s lahváčem v ruce se postupně transformoval, vysedávání u televize se stal jasnou integrální součástí jeho archetypu. Realita však byla mnohem složitější, neb hranice mezi fotbalovými diváky, fanoušky a chuligány se kvůli absenci spolehlivých pramenů i nejasnému postoji komunistické strany vůči této problematice nedá určit. To, jak veřejnost vnímala fotbal a jeho fanoušky tak do velké míry určovalo několik audiovizuálních děl, od filmů po publicistické pořady. Socialistických filmů, jejichž ústředním tématem byl samotný fotbal, není mnoho. Většina námětů navíc vycházela z každodenních životů prostého lidu.

Z holky stejně nikdy nic pořádnýho nebude

Samostatnou odnož tvořily filmy pro mládež a rodiny, jakkoli nad těmito filmy nelze uvažovat jako nad kontinuálním produkčním cyklem, jako spíš nad souborem jednotlivých pokusů, které pojí určité motivy a ústřední tematika fotbalu. Roku 1963 vznikl snímek Ivana v útoku, sledující dívku, která touží hrát s chlapci fotbal. Ženský fotbal u nás tehdy postrádal zázemí, oddíly byly výhradně chlapecké, první ženský oddíl vznikl o tři roky později, napříč 70. lety ženský fotbal nabíral stabilní kontury. Tvůrci poukazují na nerovnost, kterou explicitně adresují chlapci, pro které je pravidlo vylučující dívky zpátečnické. Protagonistka je od chlapecké zábavy neustále odrazována, jakkoli svým umem mnohonásobně převyšuje tamní mužstvo. Musí se vydávat za chlapce, aby mohla k utkání, kterým film vrcholí, nastoupit. To je však v zápětí anulováno pro porušení pravidla. Vyprávění končí hořkou notou, kdy se dívka chce stát chlapcem, neb jinak nemá šanci v jejím milovaném koníčku uspět.