Pro všechny, kdo kdysi vyhlásili konec modernity a její tvůrčí schopnosti, je Euro 2021 (či 2020, jak chcete) rána do hlavy. Nic takového se nekoná. Na prudké proměně fotbalové hry je naopak vidět, že všechno, co si moderna přičetla k dobrému, se neustále zlepšuje a dál mohutní.
Rychlost, s níž se dnes hraje, se podobá rychlosti blesku. Během pár sekund se z útoku stává protiútok, fotbalisté připomínají spíše sprintery či atlety než milované špílmachry, kteří po trávníku dříve jen chodili. Snad aby mohli v klidu poslat svou geniální přihrávku na gól.
Dnes by neměli šanci. O míč by přišli ještě dřív, než by se rozhlédli po hřišti.
Fotbal je přesně takový, jaká je společnost. Žijeme v době mžiku, který bere dech. O to zajímavější je sledovat, jaké strategie hry jednotlivé týmy volí, aby ve věku sekundy dokázaly bránit i útočit skoro najednou. A hlavně nakonec i vyhrát.
Přečtěte si dojemnou reportáž Karla Tvaroha, reportéra stanice Canal+ Sport, který byl na Anfieldu a v jeho zázemí u toho, když spolu napřímo o anglický titul bojovaly dvě těžké váhy. Tenhle zápas Liverpoolu s Manchesterem City (1:1) byl skvělý.
Nejen boj o titul. Sledujme i honičku o čtvrté místo, snahu klokanů vše ještě spravit nebo odmítání Černého Petra. A uhodnete skokana roku?
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
Získejte přístup ke všem článkům. Nyní za akční cenu 99 Kč měsíčně napořád.