Dodnes si pamatuju, kdy jsem poprvé viděl Pavla Nedvěda hrát naživo. Byl to krásný den na začátku ledna 2005 a má oblíbená Parma se postavila Juventusu. Od chvíle, kdy zkrachovala mlékárenská firma Parmalat, které klub patřil, se Parma jen stěží držela v první lize, zatímco náš soupeř si odhodlaně kráčel pro titul. Trenér Fabio Capello poslal na hřiště hráče v rozestavení 4-4-2 s Nedvědem na levém křídle.
Ten den se do brány netrefil, ani nepředvedl svůj nejlepší výkon. Nicméně neutuchající pohyb blonďaté hřívy na mě udělal dojem. Jen pro pořádek, utkání skončilo remízou 1:1, ale svým způsobem jako by se nikdy ani nekonalo. Po korupčním skandálu s ovlivňováním zápasů spadl Juventus do Serie B a titul z ročníku 2004/2005 mu byl odebrán a nebyl ani přidělen jinému klubu.
Nedvěd v turínském klubu platil za jednu z nejvýraznějších postav a já musím přiznat, že jsem ho za ochotu začít hned po účasti na mistrovství světa 2006 nastupovat ve druhé italské lize obdivoval. Právě svou oddaností klubu si získal lásku fanoušků. Pokud se však ve společnosti tak rozpolcené jako je ta italská, která se dělí na fanoušky a nefanoušky (nebo rovnou antifanoušky) Juventusu, stanete idolem bianconeri, znamená to vysloužit si silnou averzi příznivců ostatních klubů.
Nezáleží na tom, že máte talentu na rozdávání, ani na tom, kolik nastřílíte gólů – fandové soupeřů vás budou neúnavně urážet. Nedvěd nebyl a dodnes není výjimkou, nicméně jeho sklony provokovat protivníky jsou stejně nezpochybnitelné jako jeho výjimečné fotbalové schopnosti. Proto je pro mě i tento pokus vykreslit jeho reputaci fotbalisty a následně viceprezidenta Juventusu vzrušující výzva.
Ligové finále je za dveřmi. Vyřeší, kterých pět týmů Česko pošle do Evropy. V klíčových předkolech se pak projeví i jeden další efekt vysokého českého koeficientu. Ukážeme vám i to, jací soupeři se pro české kluby rýsují, v čem změny systému nenahrávají Spartě, proč by slávisté měli v EL fandit Leverkusenu nebo v jakém případě se Plzeň může posunout až do play-off o EL.
Sean Dyche je známý jako anglický manažer staré školy, k čemuž nepochybně přispívá jeho proslulý chraplák. Mimo hřiště je však lodivod Evertonu milý chlapík, který si rád zavtipkuje i v tíživých situacích, což potvrdil i v následujícím rozhovoru.
Tom Slončík je jedním z nejzajímavějších mladých hráčů v lize. V 19 letech už nastoupil do 40 ligových zápasů, nakukuje do reprezentační U21 a spekuluje se o zájmu hned několika klubů. Zlínský talent vám detailně představíme s využitím dat, popíšeme jeho potenciál a zamyslíme se, kam by mohl v létě odejít a jak by tam s ním pracovali.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a vyhrajte třeba zájezd na Premier League!
