Pavel Nedvěd italským pohledem. Fenomenální hráč, provokatér i zrádce

09. květen 2022
Sdílejte:
Obletovaná hvězda, dříč, srdcař, držitel Zlatého míče. Ale také provokatér, nedisciplinovaný hráč a kontroverzní funkcionář. Takový je Pavel Nedvěd, bývalý záložník a dnes (stále ještě) viceprezident slavného Juventusu. Jak ho vidí v Itálii?
Pavel Nedvěd, viceprezident Juventusu | Foto: Profimedia

Dodnes si pamatuju, kdy jsem poprvé viděl Pavla Nedvěda hrát naživo. Byl to krásný den na začátku ledna 2005 a má oblíbená Parma se postavila Juventusu. Od chvíle, kdy zkrachovala mlékárenská firma Parmalat, které klub patřil, se Parma jen stěží držela v první lize, zatímco náš soupeř si odhodlaně kráčel pro titul. Trenér Fabio Capello poslal na hřiště hráče v rozestavení 4-4-2 s Nedvědem na levém křídle.

Ten den se do brány netrefil, ani nepředvedl svůj nejlepší výkon. Nicméně neutuchající pohyb blonďaté hřívy na mě udělal dojem. Jen pro pořádek, utkání skončilo remízou 1:1, ale svým způsobem jako by se nikdy ani nekonalo. Po korupčním skandálu s ovlivňováním zápasů spadl Juventus do Serie B a titul z ročníku 2004/2005 mu byl odebrán a nebyl ani přidělen jinému klubu.

Nedvěd v turínském klubu platil za jednu z nejvýraznějších postav a já musím přiznat, že jsem ho za ochotu začít hned po účasti na mistrovství světa 2006 nastupovat ve druhé italské lize obdivoval. Právě svou oddaností klubu si získal lásku fanoušků. Pokud se však ve společnosti tak rozpolcené jako je ta italská, která se dělí na fanoušky a nefanoušky (nebo rovnou antifanoušky) Juventusu, stanete idolem bianconeri, znamená to vysloužit si silnou averzi příznivců ostatních klubů.

Nezáleží na tom, že máte talentu na rozdávání, ani na tom, kolik nastřílíte gólů – fandové soupeřů vás budou neúnavně urážet. Nedvěd nebyl a dodnes není výjimkou, nicméně jeho sklony provokovat protivníky jsou stejně nezpochybnitelné jako jeho výjimečné fotbalové schopnosti. Proto je pro mě i tento pokus vykreslit jeho reputaci fotbalisty a následně viceprezidenta Juventusu vzrušující výzva.

Češi vidí bránu

První vzpomínka Italů na Pavla Nedvěda se datuje do roku 1996, kdy proti nám skóroval na Euro v Anglii. Naše tehdejší prohra dala vzniknout trochu zahořklému rčení: Saranno pure cechi, ma la porta la vedono benissimo – Sice jsou Češi, ale bránu vidí moc dobře. Jde o slovní hříčku založenou na stejné výslovnosti slov ceco (Čech) a cieco (slepý). Italské kluby mají navíc velmi zajímavé a trochu zvrácené potěšení z nakupování hráčů, kteří náš národní tým vyřadili z velkého turnaje: v roce 1996 to byl Nedvěd, v roce 2004 Zlatan Ibrahimović – oběma fotbalistům navíc dělal agenta stejný muž, Mino Raiola.

„Československo bylo vždycky fotbalová velmoc, českoslovenští hráči v sobě kombinovali typické prvky severského fotbalu jako je fyzická síla, s technikou a obratností fotbalu jižanského,“ říká novinář Enzo D’Orsi, který o Juventusu roky psal pro sportovní deník Corriere dello Sport. „Bývalý trenér Juventusu Marcello Lippi jednou Nedvěda popsal jako fotbalového světoobčana, čímž myslel, že na hřišti nemá přesně vymezenou pozici, a podle mě se trefil. Zpočátku nešlo určit, jestli je Nedvěd spíš střední útočník, křídelník nebo hroťák, a tahle nevyhraněnost pokračovala i po jeho příchodu do Juventusu.“

Pavel Nedvěd v několika fotkách

Český kouč Zdeněk Zeman chtěl Nedvěda pro Lazio získat ještě před Euro 1996, ale prezident klubu Sergio Cragnotti se zdráhal, a nakonec se nechal přesvědčit až o rok později, kdy Nedvěda do klubu konečně přivedl – za mnohem vyšší sumu. Koncem devadesátých let byla Serie A pro šikovné fotbalisty zemí zaslíbenou, většina velkých klubů svůj tým stavěla kolem jednoho tvořivého ofenzivního záložníka. V téhle konstelaci působil Nedvěd jako „venkovan, kterého žertem pozvali na večírek módního časopisu,“ jak poznamenal v magazínu L’Ultimo Uomo sportovní novinář Stefano Piri.

Nedvědova impulzivnost fanoušky Lazia brzy okouzlila a přiměla je složit mu popěvek na melodii populárního japonského anime Steel Jeeg. „Pořád mám před očima živou vzpomínku na domácí utkání proti Cagliari v roce 1996,“ vzpomíná sportovní novinář Diego Mariottini. „Po čtyřech minutách hry nám vyloučili brankáře a náhradní gólman musel hrát, i když měl zraněné koleno.“ Nedvěd tehdy otevřel skóre oslnivou trefou přímo do šibenice. „Ne, že by to vítězství tehdy byla jen jeho zásluha, ale skoro by se to tak dalo říct.“

Následující ročník nastřílel rodák ze Skalné u Chebu jedenáct branek, z hlediska gólové nadílky to byla jeho nejlepší sezona. Ale co víc, přispěl k pěti výhrám svého týmu v římském derby v Serii A a v italském poháru – další důvod, jakkoli ani už nebyl potřeba, aby ho fanoušci konkurenčního AS Řím nenáviděli.

„Byl to fenomenální fotbalista, ale taky velký provokatér,“ říká Gabriele Fasan, novinář deníku Il Romanista. „Hlavně v derby si svým chováním kazil pověst, byl u každé potyčky, hádal se s protivníky. Mít v týmu hráče jako Nedvěd ale mělo pro nejzapálenější fandy obrovskou cenu, dokázal je pořádně rozohnit. Je to takový ten typický arogantní vůdčí typ, kterého milujete, pokud hraje ve vašem týmu, ale jinak ho nenávidíte.“

Jak hodnotíte Pavla Nedvěda?

Pro Lazio byl Nedvěd klíčovým mužem v cestě za úspěchem, včetně dramatického zisku titulu v sezoně 1999/2000 a dnes již neexistujícího Poháru vítězů pohárů o rok dříve. „Jeho parádní vítězná trefa proti Mallorce v Birminghamu rozhodně patří k mým nejmilejším vzpomínkám na Nedvěda jako hráče,“ dodává Mariottini. Právě slova „jako hráče“ dávají tušit, že jeho názor na Nedvěda se změnil po jeho kontroverzním přestupu do Juventusu v létě roku 2001.

Ještě v červnu měl Nedvěd pro fanoušky Lazia slova ujištění. Prodloužil smlouvu až do roku 2006 a sám se v tisku vyjádřil, že se rozhodl „srdcem, ne hlavou“, protože Juventus mu údajně nabízel mnohem lukrativnější plat. Jenže to nebyl konec. „Tehdejší šéf Juventusu Luciano Moggi ho oklamal,“ vzpomíná Mariottini. „Pozval Nedvěda na návštěvu do Turína, aby ho přiměl o přestupu uvažovat, a slíbil mu, že celá návštěva proběhne inkognito.“ Jenže slib nesplnil. „Když Nedvěd dorazil, čekal na něj dav novinářů a fotografů. Bylo zjevné, že se Juventusu upsal.“

Incident vyvolal mezi fanoušky Lazia rozhořčené reakce a Cragnotti si stěžoval, že se stal obětí zrady a zlodějny. Moggi jeho slova v následujících letech rozporoval tvrzením, že šéf Lazia nejenže o celém jednání moc dobře věděl, ale dokonce s prodejem souhlasil, přičemž sám hráč o něm neměl nejmenší tušení. Navíc Nedvěda přenechal velkému rivalovi, který tentýž rok odloudil Parmě Gianluigiho Buffona a Liliana Thurama.

Náhrada za Zidana

„V prvním rozhovoru, který dal jako hráč Juventusu, Nedvěd prohlásil, že se právě stal součástí skvělého týmu a skvělého klubu, což svým způsobem implikovalo, že Lazio nebylo ani jedno,“ vzpomíná Mariottini. „Chápu, že je důležité naklonit si hned od začátku nové fanoušky, ale znělo to nevděčně vůči těm starým.“

Kladné vzpomínky a dobrý dojem, který udělal v Římě – včetně fotky, jak nezdolný záložník trénuje sám na Boží hod – byly rázem pryč. „Abych mu nekřivdil, byl to skutečný profík. Do tréninkového centra ve Formellu přicházel jako první a odcházel jako poslední,“ dodává Mariottini. „Ale v tom jeho ostentativním tréninku i ve volné dny jsem vždycky spatřoval takovou tu korporátní rétoriku.“ Poprvé se Nedvěd proti svému bývalému klubu trefil v sezoně 2002/2003 a neváhal gól oslavit, třebaže poměrně skromně. „Aspoň byl upřímný, a to mu nebylo vůbec ke škodě,“ uznává Mariottini.

Po příchodu do Turína jako by doopravdy našel dokonalý domov, podotýká Fasan. „O Juventusu se v té době hodně mluvilo, což dokázal i onen korupční skandál o pár let později. Vždycky to byl klub, který ztělesňoval určitý mocenský systém, machiavelistickou mentalitu vítězství za každou cenu. Z tohoto úhlu pohledu to pro něj byl ideální klub.“

Fandové AS Řím mu nikdy nezapomenou zápas ze sezony 2002/2003, během nějž Nedvěd povykoval „je to správně, je to správně“, když rozhodčí ukazoval na pokutovou značku po odpískání sporné penalty, nebo pár Nedvědových citátů z posledních let. „Francesco Totti nikdy nehrál pro tak velký klub jako Juventus, takže nemůže chápat, co to znamená. Pokud pro takový klub hrajete nebo pracujete, jsou všichni proti vám,“ prohlásil Nedvěd v odpovědi na jedovaté poznámky tehdejšího kapitána AS.

Chci si přečíst celý článek


Co v textu dál najdete?

  • Kdy si definitivně získal fanoušky Juventusu?
  • Jaký byl nejhorší okamžik jeho kariéry? A kdo všechno mu ho rád připomíná?
  • Díky čemu se po konci fotbalové kariéry dostal do vedení turínského gigantu?
  • A jak moc je po sportovních nezdarech posledních sezón i podezřelých finančních machinacích nahnutá jeho současná pozice?
  • Odpovědi najdete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu, kde je celý text.

    Související články

    Arsenal proti Tottenhamu. Jak vznikala rivalita a kdo měl nejdřív navrch?

    Severolondýnské derby patří k nejtradičnějším a největším střetům místních rivalů na světě. Do jeho počátků vás přenese úryvek z chystané knihy Víc než jen zápas.

    Historie

    Serie A na vlastní kůži. V Římě jděte na AS, řekneme vám proč

    Kdo jede do Říma, musí na Olympijský stadion na fotbal. Spolupracovník Football Clubu tam stihl během pěti dnů domácí zápasy Lazia i AS. I kvůli snazšímu pořízení vstupenek doporučuje návštěvu Mourinha a spol. A když se po zápase nedostanete do přecpaného autobusu, můžete se dočkat odměny…

    Reportáž

    Přes Ghanu a čtvrtou švédskou ligu do Chelsea. Fascinující příběh Grahama Pottera

    Chelsea si ho vybrala, aby nahradil úspěšného a uznávaného Thomase Tuchela. Fanoušci i experti ho zasypávají superlativy. Do Premier League přitom přišel teprve před třemi lety a jeho nejlepším umístěním je deváté místo. Proč je Graham Potter považován za trenérskou hvězdu budoucnosti a v čem je jeho příběh neobyčejný?

    Trenéři
    Popup se zavře za 8s