Bitva o Anglii. Arsenal se hroutí a City už zase vypadají jako tým, který umí jaro

Arsenal je pořád první. Jenže po posledním víkendu vypadá zase jako o něco méně sebevědomý lídr, jako mužstvo, které najednou slyší kroky za sebou až moc nahlas. Po domácí porážce 1:2 s Bournemouthem mají Gunners 70 bodů z 32 zápasů, Manchester City po výhře 3:0 na Chelsea 64 bodů z 31 utkání. Jinými slovy: Arsenal ještě drží titulové šance ve vlastních rukou, ale stisk je čím dál volnější.

Z anglických textů vystupuje společný motiv: Arsenal v posledních týdnech neztrácí kvůli jediné katastrofální příčině, ale kvůli směsi faktorů, které se sešly v nejhorší možný čas. Guardian i Reuters po zápase s Bournemouthem píšou o nervózním, neorganizovaném a málo tvořivém výkonu. Arsenal podle Reuters působil bez útočné jiskry a příliš spoléhal na standardky, Guardian k tomu přidal dojem úzkosti a chaosu. To není detail. To je v titulovém boji skoro diagnóza.

První vrstva problému jsou zranění a rozbitý rytmus. Před víkendem nebyli podle Reuters k dispozici mimo jiné Bukayo Saka, Martin Ødegaard, Riccardo Calafiori a Jurrien Timber; proti Bournemouthu pak byla právě absence Saky a zraněného kapitána Ødegaarda v britských reportech opakovaně zmiňována jako zásadní. Arsenal ztratil lehkost, kvalitu mezi liniemi i schopnost rozebrat presink. Když vám chybí hráči, kteří dávají hře tempo a nápad, začne i dominantní mužstvo vypadat těžkopádně.

Druhá vrstva je psychika. Fotbalový expert Gary Neville na Sky Sports tvrdí, že Arsenal si až moc uvědomuje, o co hraje a chce to až příliš. Podle něj se v takové chvíli mentální a emoční vyčerpání promění i do ztěžklých nohou. Independent zase píše, že tuhle sezonu výjimečně silně rozhodují nálada, aktuální rozpoložení a pocit z toho, kdo se s tlakem sžívá lépe. A přesně tady teď oba soupeři vypadají jako zrcadlový protiklad: Arsenal je sevřený, City rozjeté.

Neznamená to ale, že by za všechno mohl jen strach. Anglické texty připouštějí i otázku Artetových tahů. Ve finále Carabao Cupu dostal nedávno od Guardioly podle Independentu výraznou taktickou lekci, proti Bournemouthu zase podle Guardianu ani jeho střídání zápas nezlomila. Přesto z britského pokrytí nevychází závěr, že by se Arsenal sesypával v poslední době (připomeňme ještě vypadnutí s druholigovám Southamptonem v FA Cupu) kvůli trenérovi. Spíš to vypadá na kombinaci absence klíčových hráčů, těžkého zápasového rozpisu, emočního opotřebení a ztracené plynulosti v útoku. Trenér Mikel Arteta je součást problému, ale ne jeho jediná příčina.

A pak je tu kalendář, který nejprve paniku v řadách Arsenalu vyhání vzhůru, ale následně ji i zklidňuje. Kanonýři mají do konce ligy šest zápasů: Manchester City venku (!), Newcastle doma, Fulham doma, West Ham venku, Burnley doma a Crystal Palace venku. City jich mají sedm: Arsenal doma, Burnley venku, Everton venku, Brentford doma, Bournemouth venku, Crystal Palace doma a Aston Villu doma.

Čistě z pohledu do ligové tabulky to tedy vypadá na závěr na papíře o něco přívětivěji pro Arsenal, což potvrzuje i Independent. Jenže bezprostřední horizont je mnohem horší pro něj: ve středu ještě hraje odvetu čtvrtfinále Ligy mistrů se Sportingem, zatímco City mají celý týden na přípravu na neděli 19. dubna na Etihadu, kdy se oba týmy od 17:30 hodin utkají v přímém souboji o titul.

Právě tady se láme i odpověď na to, komu teď angličtí komentátoři víc věří. Když člověk projde pondělní reakce, nálada se po víkendu překlápí spíš k Manchesteru City. Guardian píše o změně v rozpoložení a připomíná, že tým vedený velezkušeným Pepem Guardiolou v dubnu tradičně akceleruje. Independent po poslední výhře na hřišti Chelsea zdůrazňuje právě otrkanost City ve velkých titulových bitvách a to, že právě Guardiolovo mužstvo jde do klíčového týdne ve formě, kdežto Arsenal do něj vstupuje s pochybnostmi.

Zopakujme si základní fakta: City po výhře na Stamford Bridge stáhli ztrátu na šest bodů, mají zápas k dobru a titulový duel doma. To všechno dohromady z nich teď v očích britských komentátorů dělá emocionálního favorita.

Současně ale není pravda, že by byl Arsenal odepsaný. Neville ještě na začátku března říkal, že Arsenal titul navzdory bolesti urve, protože má kvalitu, fyzickou sílu a zkušenost z předchozích neúspěšných finišů. Tyhle faktory mezitím občas nebyly vidět, ale stále platí. A Independent dnes připomíná, že pokud Arsenal přežije nedělní bitvu na Etihad, zbytek jeho programu je příznivější než City. Přeloženo do normální řeči: dnešní pocit favorizuje City, ale tabulka a květnový los pořád dávají Arsenalu reálnou šanci.

Největší problém Arsenalu tak možná není ani marodka, ani rozjeté City, ale starý známý stín. Klub od roku 2004 čeká na ligový titul a čím blíž k němu je, tím víc jako by musel hrát i proti vlastní historii. City nic takového řešit nemusí. Guardiola má tým, který zná jarní sprint poslepu. Arsenal má tým, který se teprve učí, jak ho přežít. A právě proto teď anglické texty nepíšou o dvou stejně silných kandidátech na titul, ale o jednom mužstvu, které se bojí, že o něj přijde, a druhém, které přesně ví, jak mu ho vzít.

„Financování se systémově zlepšilo, pořád je to ale hodně náročné. Nejvíc teď ale bojujeme s nedostatkem trenérů u dětí,“ říká v epizodě Football Club podcastu věnované amatérskému fotbalu Michal Mošnička, předseda pražského klubu SK Ďáblice.