Trenérská výzva Tomáše Janotky: Co chce vybudovat v Olomouci a jak se mu pracuje s Minářem?

Strávil jste zhruba 13 let kariéry jako aktivní hráč a sedmým rokem působíte jako trenér. Která z těchto profesí vás víc naplňuje?

To podle mě nejde porovnávat. Nad hraním jsem nějak moc nepřemýšlel, bral jsem to vlastně jako profesi, která mě bavila a například ve dvaadvaceti letech jsem ani nesnil o tom, že bych vůbec hrál první ligu. V tu dobu jsem fungoval ve třetí lize nebo jsem pak byl v divizních Židenicích. Když jsem se dostal do ligy, byl jsem velice vděčný. I trénování mě nesmírně baví a myslím, že slovo „naplňuje“ mi k tomu sedí perfektně. Baví mě předávat hráčské zkušenosti, rozvíjet hráče. Jsem rád, že mě obě profese přinesly a přináší radost, správné emoce a ideální seberealizaci.

Je poměrně časté, že hráči jdou po skončení kariéry trénovat. Proč jste se touto cestou vydal vy?

Nemyslím si, že to je pravidlo. Častý jev to je, ale například ne každý z mých bývalých spoluhráčů se v této profesi viděl, spousta z nich to nechtěla dělat. Já jsem se do toho dostal tak nějak plynule. Skončil jsem s profesionálním fotbalem v Sigmě Olomouc a poté hrál v nižší rakouské soutěži, abych se zabavil. Následně jsem znovu v Olomouci dostal nabídku pomáhat s trénováním dorostu Sigmy a pak jsem se stal asistentem v týmu U16. V té době jsem ale neřešil, jakou budu mít trenérskou kariéru. Že mě ta profese chytla, ukázal až čas.

Jak těžké je udělat profilicenci a jak dlouho jste trenéřinu studoval?

Není to jednoduché, musíte jít postupně. Úvodní licence C a B jsou vlastně rychlokurz, takový základ. Pak se člověk musí dostat na licenci A. Když následně chcete profilicenci UEFA, musíte mít minimálně rok praxi v rámci trenéřiny. Blok pro profilicenci se otevírá zhruba jednou za dva až tři roky, protože takhle dlouho trvá studium nejvyšší licence. Na každý blok se pokaždé přihlásí zhruba sto trenérů a z nich se vybírá nějakých 25, takže už jen dostat se ke studiu profilicence není jednoduché.

Podle čeho vás vybrali?

Je to přijímací řízení. Když jsem ho dělal, byly dvě písemné zkoušky, pak ústní a poté tam přidali i praktickou zkoušku.

Narodil jste se v Brně, vyrůstal tam a začínal jste tam také s fotbalovou kariérou. Nyní však delší dobu žijete v Olomouci. Cítíte se víc jako Olomoučan nebo Brňan?

Teď už víc jako Olomoučák, ale samozřejmě k Brnu a tomu regionu stále vztah mám. Žije tam moje rodina, takže s tím městem se stále cítím nějak propojený, ale tím, že už jsem víc než polovinu života v Olomouci, mám tady trvalé bydliště a prožil jsem tu svou profesionální kariéru, tak se cítím víc Olomoučákem.

V Brně jste vystudoval i magisterské studium na pedagogické fakultě. Co vás k tomu vedlo? Přece jen vysokoškolské studium u fotbalistů stále není úplně časté…

Když jsem vystudoval všeobecné gymnázium Táborská v Brně, bylo mi jasné, že musím pokračovat. A rozhodl jsem se pro pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, obor občanská výchova a zeměpis. Tyhle předměty mě bavily už na gymnáziu. Navíc jsem v té době netušil, že budu profesionální fotbalista. V průběhu magisterského studia jsem dostal nabídku jít do béčka Sigmy, které v tu dobu hrálo druhou ligu. Musel jsem tedy skloubit studium s hraním v Olomouci. Měl jsem navíc ještě prezenční studium, takže jsem každý den do Brna dojížděl. Dokázal jsem si ale, že obojí jde zvládnout, i když to mnohdy bylo náročné. Nakonec jsem rád, že jsem to nevzdal a dostudoval jsem.

Přesuňme se do současnosti. Před začátkem sezony jste převzal první tým Sigmy. S jakým ústředním cílem?

Chtěl jsem hlavně navázat na práci předchozích trenérů Jiřího Saňáka nebo Václava Jílka. Myslím, že tomu dávali a obětovali hodně a odvedli tady obrovský kus práce, i když se to třeba minulou sezonu nepotkalo s takovými výkony a výsledky, jaké by si celý klub představoval. Pak jsem chtěl trochu změnit DNA kabiny, aby byl tým hladový, přišlo mi, že mu chybí energie. Proto jsme kádr okysličili mladšími hráči, kteří prostě mají ten šmrnc, mají drive a mají i ambice a chuť se prosadit. Cílem bylo vytvořit zdravý mix, pro který je nezbytně nutné, aby do něj patřili i hráči střední nebo starší generace.