„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Zatímco si Brian Priske užívá úspěch, který se naposledy ve Spartě podařil ještě Ivanu Haškovi, Jindřich Trpišovský ví, že zapsal neúspěch.
Obhajobě titulu položila Sparta lepší základy v prvních poločasech, jejím fanouškům pokazil oslavy tvrdý zákrok policie a Zlín už se možná v lize kalibrované čáry nedočká.
Bayer Leverkusen je definitivně neporaženým mistrem, Stuttgart s Hoffenheimem sestřelily Bayern na třetí místo, Heidenheim míří do Evropy a v Berlíně se bude Bundesliga hrát i příští sezonu. To nejdůležitější z posledního bundesligového kola přináší další díl seriálu Die Liga.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
