Pokud pomineme úřední vyřazení válečného agresora Ruska z baráže a odstoupení KLDR a několika ostrovních ministátů, kvalifikace na loňské mistrovství světa v Kataru proběhla hladce a bezproblémově. Dvě stovky zemí z šesti regionálních konfederací odehrály 865 utkání, podle přesně nalajnovaného jízdního řádu.
V počátcích světových šampionátů to tak nebývalo. Pro úvodní turnaj v roce 1930 vlastně nebylo třeba žádnou kvalifikaci vymýšlet. Zahrál si každý, kdo byl v časech hospodářské krize ochoten nasednout na loď a připlout do Uruguaye. Vedle domácího mužstva se našlo jenom dvanáct zájemců, z toho pouze čtyři z Evropy.
Právě na jejich popud se šampionát nehrál vyřazovacím způsobem, nýbrž ve čtyřech skupinách. Když už se týdny trmácíte přes půl světa, nechcete se vracet hned po jedné porážce.
Jsou kluby oprávněny určovat, jak by měli být diváci oblečeni? Nebo dokonce zabránit některým z nich ve vstupu na stadion jen proto, že fandí hostujícímu týmu? Měl by platit jednotný přístup pro všechny, ať už jde o zapálené fanoušky či děti? Společně se podíváme na to, jak se k této problematice staví české i zahraniční kluby a co na to říká právo.
Pokud se chcete dozvědět něco o německé vášni pro fotbal, můžete navštívit jakýkoli zápas od Bundesligy po regionální soutěže. Nebo se vypravit do Muzea německého fotbalu v Dortmundu. Nadchne vás, i když třeba patříte k fanouškům jiných zemí a jiných sportovní tradic.
Už jen Augsburg stojí Leverkusenu v cestě k bájné ligové sezoně bez porážky. Během posledního bundesligového kola toho ale bude v sázce víc. Třeba Liga mistrů pro Hoffenheim. A pro koho bude sobota poslední ligovou v kariéře? Odpovídá nový díl seriálu Die Liga.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
