Maroko je ve čtvrtfinále mistrovství světa. Je to pro něj premiéra mezi nejlepší světovou osmičkou, stejně jako pro celý arabský svět. Ten se toho dočkal symbolicky na prvním mistrovství pořádaném v arabském světě.
Afrika se podobného ikonického úspěchu v roce 2010 v Jihoafrické republice nedočkala jen těsně. Ghana tenkrát byla od semifinále vzdálena doslova o jedinou ruku, o ruku Luise Suáreze. Ten ve 120. minutě zastoupil brankáře Musleru a Asamoah Gyan následnou penaltu poslal jen do břevna. Ghaňané pak nezvládli ani penaltový rozstřel a Afrika se svého prvního semifinále, které by přišlo zrovna na prvním mistrovství v Africe, nedočkala.
Od té doby bylo stropem pro Afričany osmifinále. Na MS 2014 v Brazílii mezi poslední šestnáctkou nestačila na Francii Nigérie (0:2) a Alžírsko bylo jen kousek od senzace, když s pozdějšími mistry světa z Německa padlo až v prodloužení (1:2). O čtyři roky později v Rusku nepostoupil ani jeden z pěti afrických týmů ze skupiny.
Letos v Kataru to zvládly dva z pěti. Senegal v osmifinále nestačil na Anglii (0:3). Ale Maroko včera psalo historii, když se proti Španělsku totální organizovaností a disciplinovaností proloženou občasnými nebezpečnými brejky probránilo až k úspěšným penaltám (3:0). Maročané slaví první čtvrtfinálovou účast na mistrovství světa v historii.
„Byl to skvělý výkon, každý hráč se obětoval. Věděli jsme, že si míče moc neužijeme, to nám nedělalo starosti. Důležité bylo jen tvrdě pracovat a držet se plánu, což hráči do puntíku splnili,“ uvedl na pozápasové tiskové konferenci trenér Valíd Radžradžuí. Maročtí novináři kouče a brankáře Jasína Bunúa, který vychytal penaltový rozstřel a mimochodem chytá za španělskou Sevillu, nezasypali ani tak dotazy jako spíše potleskem a chválou, jak reportuje třeba německý web Kicker.
Maroko je teprve čtvrtým africkým týmem, kterému se podařilo dostat do čtvrtfinále. Kromě už zmíněné Ghany v roce 2010 se to povedlo ještě Senegalu v roce 2002 (0:1 po prodloužení s Tureckem) a Kamerunu v roce 1990 (2:3 po prodloužení s Anglií).
Radžradžuí je navíc prvním africkým trenérem, který africkou zemi mezi nejlepších osm dovedl. Neznamená to pro něj nic zvláštního, uvedl včera. „Možná se z toho budu jednou těšit, až budu starý muž. Dnes se raduji za můj tým a marocký lid,“ uvedl 47letý kouč, který se sice narodil ve Francii a hráčskou kariéru také strávil většinou ve francouzských klubech, už jako obránce ale reprezentoval zemi svých rodičů Maroko. „Každý Maročan je Maročanem a nezáleží na tom, kde se narodil. To jsme dneska ukázali,“ řekl. Reprezentačním trenérem je teprve od konce srpna, kdy nahradil bosenského trenéra Vahid Halilhodžić, kterého marocký svaz propustil i přes úspěšnou kvalifikaci.
Maroku ve čtvrtfinále stojí v cestě další tým, který je na své vlastní pouti za historickým úspěchem. Portugalsko zničilo Švýcarsko 6:1 a cítí šanci na první titul mistra světa. Tři góly dal Goncalo Ramos, kterého do zápasu v základu poslal trenér Fernando Santos místo Cristiana Ronalda. Portugalská legenda tak dál čeká na svou výraznější chvíli v play-off na světovém šampionátu. Za dosavadních pět účastí nezaznamenala v této fázi turnaje ještě gól, ani asistenci. Ale to je jiný příběh.
Pojďme ale zpět k africkému působení na světových šampionátech. První účast zaznamenal Egypt, kterému v kvalifikaci na MS 1934 v Itálii stačilo v dvojzápase vyřadit Palestinu (7:1 a 4:1). Na italském šampionátu se tenkrát ještě hrálo vyřazovacím způsobem hned od začátku a Egypt v úvodním a svém jediném zápase podlehl Maďarsku 2:4.
Pak africké týmy až do roku 1970 na mundialech chyběly. Fotbal jich zatím hrálo jen málo, mnohé země také stále byly pod nadvládou evropských kolonizátorů a Afričané navíc ještě neměly garantované místo na šampionátu. Například o MS v roce 1954 tak usiloval jen Egypt, který nestačil v kvalifikaci na Itálii. O osm let později už o MS 1962 usilovalo osm afrických týmů, ale vítěz této kvalifikace z Maroka nakonec nestačil na Španělsko.
Do hry se míchala i politika, jako když v kvalifikaci na MS 1958 odmítl vítěz africké skupiny nastoupit proti asijskému zástupci z Izraele. O Anglii v roce 1966 se původně hlásilo 17 afrických reprezentací. Jihoafrickou republiku ale FIFA vyřadila kvůli apartheidu. Zbylé týmy pak z kvalifikace odstoupily na protest proti tomu, že Afrika stále neměla garantované místo na mistrovství světa a musela se o něj „prát“ s vítězi asijské a oceánské kvalifikace. I kvůli tomu do Anglie postoupila Severní Korea, která v posledním zápase ve skupině porazila Itálii 1:0 a postoupila na její úkor do čtvrtfinále.
Na dalším MS už Afrika garantované místo měla a v Mexiku ji zastupovalo Maroko, které tam prohrálo se Západním Německem 1:2, s Peru 0:3 a remízovalo s Bulharskem 1:1.
Přípravu na letošní mistrovství v Kataru nepodcenili. Budovat začali už před dvanácti lety a nelitují při tom nejen peněz, ale ani životů. Při výstavbě infrastruktury umřelo několik tisíc zahraničních dělníků. Jednomu z nich teď dáme tvář, byli jsme v Nepálu za jeho rodinou.
Od španělského mistrovství v roce 1982 měla Afrika dva týmy. Byl to první turnaj se 24 účastníky, do té doby jich bylo 16. Kamerun skončil ve skupině po třech remízách s Peru, Polskem a Itálií. Zajímavější příběh napsalo Alžírsko, které v úvodním zápase porazilo Německo 2:1 a následně prohrálo s Rakouskem (0:2). Němcům i Rakušanům po výhře Alžírska nad Chille (3:2) vyhovovala výhra Německa 1:0. A přesně to se také stalo. Možná největší skandál v historii světových šampionátů vedl ke změně pravidel, a proto se teď poslední zápasy ve skupinách hrají ve stejný čas. Celý příběh jsme popsali v textu Podvodníci z Gijónu. Německá ostuda změnila pravidla fotbalu.
O čtyři roky později v Mexiku psalo historii znovu Maroko, když jako první africký tým dokázalo postoupit ze skupiny po remízách s Polskem, Anglií a výhrou nad Portugalskem 3:1. Na tento zápase se teď před sobotním čtvrtfinále v Kataru bude v Maroku asi hodně vzpomínat. V osmifinále v roce 1986 nestačilo Maroko na Západní Německo (0:1). O čtyři roky později v Itálii už Kamerun jako první africký tým zvládl úspěšně i osmifinále (2:1 po prodloužení nad Kolumbií).
Na dalším MS v USA měla Afrika už tři týmy, ze skupiny prošla jen Nigérie, která v osmifinále padla s Itálii 1:2 v prodloužení. Od MS 1998 ve Francii hraje šampionát 32 týmů a pět z Afriky (jen v roce 2010 v JAR měla Afrika týmů šest). Nejvíc ze skupin postoupily dva africké týmy – v Brazílii 2014 a teď v Kataru.
Od MS 2026, které se bude hrát v USA, Mexiku a Kanadě se celkový počet účastníků rozšíří na 48 týmů ze současných 32. Afrika patří mezi ty kontinenty, které si polepší nejvíc. Ze současných pěti se počet jejích zástupců rozroste minimálně na devět, desátý tým pak bude mít šanci v baráži. Naproti tomu Evropa dostane k současným 13 místům jen tři další navíc. I tak bude dál nejzastoupenějším kontinentem na mistrovství světa.
V Kataru už pokračuje jen pět týmů z Evropy, dva z Jižní Ameriky a jeden z Afriky. Asie měla svého zástupce mezi nejlepšími osmi dosud dvakrát – kromě už zmíněné Severní Koreji v roce 1966 toho dosáhla i Jižní Korea na domácím MS v roce 2002. Tehdy tam dokonce došla až do semifinále. Oceánie má jen dvě osmifinálové účasti – Austrálie tam došla v roce 2006 a teď v Kataru.
Když vynecháme dominantní kontinenty (Evropu a Jižní Ameriku), tak největších úspěchů na mundialech dosáhly týmy ze Severní a Střední Ameriky. USA byly hned na prvním šampionátu v roce 1930 třetí. Ve čtvrtfinále pak byla Kuba (1938), Mexiko na obou domácích šampionátech (1970 a 1986), USA (2002) a Kostarika (2014). V Kataru ale Kanada, Kostarika, Mexiko i USA skončily už ve skupině.
Ofenzivní klenot Viktorie je v čele tabulky ligových střelců. Nejen proto z něj je žhavý vývozní artikl a hráč pro reprezentaci. Umí toho hodně. Přitom je mu stále 23 let a má tak velký prostor pro zlepšování. Máme pro vás detailní rozbor jeho hry, který pro Šulce nachází i překvapivou pozici.
Etická komise Fotbalové asociace ČR zahájila disciplinární řízení s Janem Nezmarem a pražskou Slavií. Řešit se budou podezření ze sezony 2018/19, kdy sešívaní vyhráli titul a Nezmar jim dělal sportovního ředitele.
Manuel Neuer čerstvě překonal i Ikera Casillase a má nejvíc vychytaných nul v Lize mistrů. V popředí tohoto žebříčku je i česká legenda. Projděte si ho v přehledné fotogalerii.
