Pro fanouška Chelsea to musel být nádherný pocit. Zase všem lezeme na nervy.
Ačkoliv fotbalově to v západním Londýně nestojí za nic a na hřišti Potterovu skvadru přehraje i Everton po pěti pivech, Blues jsou po čase opět klubem, kvůli kterému se přívržencům konkurence vaří krev v žilách.
Stačilo si otevřít internet po podepsání ukrajinského křídelníka Michaila Mudryka. Mohli jste si vybrat twitterovou zeď libovolného fanouška Arsenalu a jen se kochat. Vzteklé příspěvky o paklubu, který by měl být vyloučen ze všech pohárových soutěží, odporní zazobanci ničící fotbal, podvodníci, na které by si měla posvítit Financial fair play.
To vše z klávesnic příznivců týmu, který vedl Premier League o osm bodů a hraje pravděpodobně nejhezčí fotbal na ostrovech.
Zase jsme to dokázali, musel se pousmát fanda v modrém dresu s Mountem či Havertzem na zádech. Jsme mizerní, a stejně všichni řeší nás. Potud Chelsea dělá opravdu všechno proto, aby byla nadále nejvýznamnějším londýnským klubem.
Otázkou je, zda tomu tak bude i na hřišti.
Když Todd Boehly do klubu vstupoval, bylo mu jasně vysvětleno, že fanoušci Chelsea očekávají úspěchy a ty jsou v anglickém fotbale chtě nechtě spojeny s investicí do kádru. K radosti všech příznivců to vzal nový majitel za své. Za poslední dvě přestupová okna klub utratil téměř půl miliardy eur a to ještě lednové období pro transfery neskončilo.
Na spočítání nováčků v kádru Blues od začátku sezony vám už nestačí ani prsty na obou rukou a to americké vedení v nakupování zdaleka nezastavuje. Nutností je příchod pravého beka, u Joaa Felixe by mnozí rádi změnili hostování v trvalý přestup a s lisabonským odmítnutím v případě středopolaře Benfiky Enza Fernandeze se celek ze čtvrti Fulham také zdaleka nevyrovnal.
Chelsea, řečeno s dnešní mládeží, jede bomby. Otázkou je, zda jde o promyšlené investice, nebo jen nesmyslné rozhazování peněz bez ladu a skladu.
V tuto chvíli je nejdražší posilou Blues v aktuálním ročníku stoper Wesley Fofana – u Mudryka by se totiž musely započítat i bonusy, jejichž dosažení v tuto chvíli není jisté. Osmdesát milionů eur za mladého Francouze není málo, fotbalová veřejnost se ale shoduje na tom, že úplný ústřel to není.
Jednadvacetiletý bek má všechny předpoklady být někým, kdo zadní řadu Chelsea povede příštích dvanáct let. Navíc má zkušenosti s anglickou ligou. Jen musí být zdravý, což momentálně není. Nejlepším stoperem modrých je tak i nadále veterán s nárokem na fotbalový starobní důchod Thiago Silva. Zda je to kompliment pro výjimečného sportovce, nebo odraz stoperské mizérie v klubu a v lize obecně, je otázkou.
Soudit Michaila Mudryka po pětatřiceti minutách na hřišti je holý nesmysl. Ze dvou rovin se ale na drahý nákup lze už teď dívat pozitivně. Jednak, mladého Ukrajince chtěl leckdo a talentovaný blonďák platil mezi ofenzivními hráči za žhavé a lukrativní zboží. Získal ho klub, který je v tabulce desátý a Ligu mistrů bude příští rok pravděpodobně sledovat v televizi.
Ano, argumentovat silou peněz a mamutí baseballovou smlouvou (podepsáno na osm a půl roku) je namístě. Přesto to o značce Chelsea něco svědčí. Kdyby hráči nevěřili, že se vzchopí, nejdou tam. To je dobré znamení.
Druhé pozitivum se pak ukázalo přímo na hřišti. Ano, Mudryk nepodal vynikající výkon. Místy měl slabý první dotek, ne vždy situaci vyhodnotil správně, nezapsal branku ani asistenci. Přesto fanoušky Chelsea dokázal aspoň na chvíli zvednout ze židle. Jako první hráč po velmi dlouhé době.
Stačilo pár výbušných sprintů, několik Mudrykových dotyků s míčem a věděli jste, že na hřiště přišel pan hráč. Někdo, od koho můžete čekat velké věci. Kdo kombinuje sebevědomí, rychlost, výjimečné herní myšlení a technickou kvalitu. Někdo, na koho se chcete chodit dívat.
Chelsea takového borce nemá už čtyři roky. Od odchodu Edena Hazarda do Realu Madrid. Pulisic, Sterling, Ziyech, Mount, nikdo z nich nedokázal zázračného Belgičana ani zdaleka nahradit. Ani co se týče produktivity, ani co do estetického zážitku. Mudryk má potenciál takovým fotbalistou být. Bude ale záležet i na něm. Protože jak praví tetování na jeho krku, jen talent nestačí.
Třetí nejdražší posilu Blues v této sezoně lze s klidem označit za propadák. Levý bek Marc Cucurella zatím rozhodně nevypadá jako hráč za šedesát pět milionů eur. Spíše jako zmatený fanoušek death metalové kapely. A bohužel tak i hraje. Není náhodou, že i při dlouhodobé absenci Bena Chilwella dostává víc prostoru na kraji obrany mladičký Lewis Hall, pro kterého to ani není jeho post. Kouzlo brightonské spolupráce si španělský obránce a Graham Potter na západ Londýna nepřenesli.
U Raheema Sterlinga zatím těžko soudit. Cenovka byla vzhledem k hráčově životopisu rozumná, jeho statistiky v dresu Citizens dechberoucí. Čekalo se, že anglický reprezentant převezme Hazardovu dávno neobsazenou roli jednoznačně nejlepšího klubového křídelníka. To se ale zatím nestalo. Na rozdíl od jiných hráčů v ofenzivní lajně týmu, u drobného rychlíka se ještě vyplatí počkat. Sterling v minulosti ukázal, že hvězdou být umí a zaslouží si čas.
Dlouho byli jediní, kdo se dovedl postavit Manchesteru City. I letos věřili, že ze zlaté generace okolo Van Dijka a Salaha ještě vymáčknou maximum a zabojují o titul. Realita? Liverpool má za sebou dvě prohry s outsidery, v tabulce se krčí na devátém místě a na Ligu mistrů ztrácí deset bodů.
Došli jsme ke dvěma stoperům. Oba přišli za stejné peníze, jsou si typologicky podobní. Dojem z jejich přestupu však zatím nemůže být rozdílnější. Benoit Badiashile jakoby spadl z nebe. Dlouho se spekulovalo o přestupu Joška Gvardiola z Lipska, najednou se ale v dresu Chelsea fotil střední obránce z Monaka. Mnohému to nedávalo smysl, realita je ovšem jiná.
Usměvavý čahoun odehrál v novém klubu dva zápasy, podílel se na zisku dvou čistých kont a podal dva fantastické výkony. Klidný na míči, s přehledem v rozehrávce, silný ve vzduchu. To, co fanoušci čekali od Kalidoua Koulibalyho, a nedostali to.
Přestup senegalského zadáka budil vášně už v létě. Většina příznivců byla nadšená, že jeden z nejlepších stoperů poslední dekády, zabetonovaný v italské Neapoli vlivem tvrdého majitele, který na něj přilepil olbřímí cenovku, je konečně v Premier League.
Našli se ale i tací, co měli pochyby, zda urostlý bek na ostrovy nepřichází už za zenitem. Zda jeho nejlepší léta už neuplynula. Tyto obavy ještě zesílily poté, co vyšlo najevo, že mu Chelsea připravila dlouhou smlouvu s luxusním platem. Hráči, kterému brzy bude dvaatřicet let. A ne každý stoper je Thiago Silva.
Hráče jako Carney Chuwkuemeka, David Datro Fofana či Andrey Santos zatím nelze hodnotit. Jsou příslibem budoucnosti, teď je jen na Potterovi a sportovním úseku, zda budou další zkušenosti získávat přímo v prvním týmu Blues či na jiné štaci. Koho naopak oznámkovat lze, je Pierre-Emerick Aubameyang. A školní terminologií: propadnutí není daleko.
Znělo to rozumně. Prověřený kanonýr, zvyklý na Premier League, kamarád s koučem Thomasem Tuchelem. Jenže ten byl za týden pryč. A brzy byla pryč i pozitivní očekávání stran Aubameyanga. Žádný chladnokrevný střelec. Jen líný chodec, který se plouží po hřišti bez náznaku snahy o napadání. Nelze se divit, že většinu utkání nyní na hrotu hraje Kai Havertz, byť to rozhodně není jeho preferovaná pozice.
Chelsea s nákupy ještě nekončí, zdaleka všechny pozice totiž nemá vyřešené. Což zní šíleně vzhledem k tomu, kolik už za nové hráče utratila. Jenže se nedá nic dělat, tohle stále ještě není hotový tým. Nutně chybí pravý obránce coby alternativa k věčně zraněnému Jamesovi, stárnoucí Azpilicueta to totiž už rozhodně není.
V kádru chybí vysokoprofilová šestka a dle názoru autora tohoto textu stále i typický útočník. Hrát jako Citizens před příchodem Erlinga Haalanda je sice varianta, je ale otázkou, nakolik rozumná. Hoši ze Stamford Bridge si od léta zajistili Christophera Nkunka, což rozhodně není klasická devítka. Rádi by si natrvalo nechali i Joaa Felixe, o kterém platí totéž.
Chelsea si ho vybrala, aby nahradil úspěšného a uznávaného Thomase Tuchela. Fanoušci i experti ho zasypávají superlativy. Do Premier League přitom přišel teprve před třemi lety a jeho nejlepším umístěním je deváté místo. Proč je Graham Potter považován za trenérskou hvězdu budoucnosti a v čem je jeho příběh neobyčejný?
V kádru jsou navíc stále i Havertz a Mount, kteří nejlépe také hrají z osy. Hodně ofenzivních verzatilních hráčů pohybujících se nejčastěji pod hrotem, ale mimo dlouhodobě zraněného Armanda Broji žádný klasický zabiják do vápna. Vlastně to ale celé zapadá do zamotaného guláše, kterým současné přestupové chování Chelsea je.
Blues utrácejí hodně peněz, což není nutně špatně. Pořizují hodně hráčů, kteří mají své kvality. Ví ale vedení klubu, co dělá? Je za tím vším koncepce, jasný herní plán? Je každý nově příchozí člen kádru vyžadovaným dílkem do předem vymyšlené skládačky? Nebo jen v západním Londýně kupují všechno, co má vysoké hodnocení ve Fifě a o co se zajímá konkurence?
Do klubu za posledních sedm měsíců přišlo deset nových hráčů. Stejnou nákupní horečku ale Boehly předvedl i v managementu. Klub má dva nové technické ředitele, šéfa skautinku, ředitele pro globální trh. Londýnský prodavač cedulek na dveře do kanceláří měl žně.
Všichni tito lidé se ale musejí shodnout na společné koncepci, která je v souladu s herními vizemi Grahama Pottera. Názorů může padnout za zavřenými dveřmi spousta, výstup směrem k majiteli klubu, jenž prostředky na přestupy disponuje, ale musí být jednotný. A zároveň musí být jasné, na čí vrub se případný neúspěch přičte.
Nová vnitřní struktura klubu se může ukázat jako skvělý krok, nápady a ideje od několika různých person jako obohacující prvek. Nebo to bude jen parta funkcionářů v kravatách bez jasné koncepce a odpovědnosti.
Totéž pro novou Chelsea platí i na hřišti. Jednolitý, kompaktní tým, nebo parta přeplácených individualit? Uvidíme už brzy. Pottera každopádně nečeká lehká mise. Tenhle klub už zničil i větší frajery.
Text je součástí nové série komentářových textů ze světa Premier League a anglického fotbalu, která pod názvem Albion vychází na webu Football Clubu každé úterý.
Fotbal není jenom Premier League. Za kopanou se dá vyrazit i za barák. Nebo během dne objet čtyři utkání napříč okresem. A přesně to jsme udělali. S tužkou na poznámky, od juniorky Benešova po poslední tým tamní okresní soutěže. Co jsme zažili?
Přibývá sportovních klubů, které se při správě veškeré agendy spoléhají na moderní technologie a digitalizaci. Výjimkou není ani amatérský fotbal. Funkcionářům i členům oddílu totiž zbyde víc času na sport samotný.
Julian Nagelsmann se po Euru do Bayernu nevrátí, jak se o tom v poslední době hojně spekulovalo. Místo toho šestatřicetiletý trenér prodloužil smlouvu jako kouč národního týmu. A to až do roku 2026, do příštího MS.
