Fotbal je jedním ze sportů, u kterého příslušná mezinárodní federace, tedy FIFA, zareagovala na otázku mateřské dovolené poměrně pohotově. Už na začátku roku 2021 bylo do regulace (konkrétně FIFA Regulations on Status and Transfer of Players, zkráceně FIFA RSTP) implementováno několik změn, které mimo jiné upravují minimální standard pro hráčky jak v těhotenství, tak v průběhu mateřské dovolené.
Impulsem pro tvorbu těchto pravidel byla snaha o větší profesionalizaci ženského fotbalu obecně, který nastartovalo úspěšné mistrovství světa v roce 2019. „Chceme fotbalistkám poskytnout ochranu před obdobím porodu, během něj i po něm. Klub pak bude mít povinnost zapojit je zpět do fotbalových aktivit a zajistit jim odpovídající lékařskou péči,“ uvedl tehdy šéf právního oddělení FIFA Emilio García v souvislosti s novými pravidly.
V minulosti totiž nebylo výjimkou, že klub hráčce v případě otěhotnění vypověděl smlouvu bez dalšího a fotbalistkám se nedostávalo v podstatě žádné ochrany.
Globální standard stanovený v pravidlech FIFA by pak (dle článku 18quarter FIFA RSTP) měla zajistit každá národní federace a jedná se opravdu o povinné minimum. Pokud by tedy národní asociace chtěla nastavit pravidla přísnější, která však zároveň musí být pro hráčky příznivější, může tak učinit.
V rámci pravidel FIFA je mateřská dovolená definována jako 14 týdnů placeného volna včetně minimálně doby osmi týdnů po narození dítěte. Okamžik zahájení mateřské dovolené je na uvážení hráčky. Délka mateřské dovolené byla stanovena v souladu s Úmluvou o ochraně mateřství z roku 2000.
Mimo délku mateřské dovolené upravují pravidla také finanční podmínky hráček, když mají v době čerpání mateřské dovolené nárok na minimálně dvě třetiny sjednané smluvní odměny po dobu trvání dané profesionální smlouvy (na základě článku 18 odst. 7 FIFA RSTP). Toto však platí pouze v případě, kdy pro hráčku neexistují lepší podmínky vyplývající z vnitrostátního pracovního práva či z kolektivní smlouvy.
Co se týče dalších práv hráček, mohou si například v době těhotenství zvolit, zda chtějí v případě, kdy nebude těhotenství ze strany lékaře vyhodnoceno jako rizikové, pokračovat v soutěži či nikoliv. Dále si hráčka může vybrat také mezi tím, zda bude po dobu těhotenství poskytovat sportovní služby klubu či jejich ekvivalent v podobě například služeb administrativních.
Provedené změny se promítly také do obsahu hráčských smluv. Klub nyní v souladu s FIFA RSTP nesmí podmínit platnost smlouvy výkonem mateřských práv – to v praxi znamená, že klub nemůže v případě těhotenství hráčky jednostranně ukončit smlouvu.
V případě ukončení smlouvy ze strany klubu z důvodu těhotenství bude čelit riziku vysokých sankcí, a to ať už ze strany FIFA či příslušné národní asociace, a to podle toho, zda se bude jednat o hráčku a klub v rámci jedné asociace nebo o situaci s mezinárodním prvkem – tedy například o klub z České republiky a hráčku z Německa.
Další úprava, kterou v rámci mužských profesionálních smluv najdeme, umožňuje přestup hráčky mimo pevně daná přestupová okna. Jedná se asi o jediné ustanovení, jehož znění je také ve prospěch klubů. Ty mohou (podle článku 6 odst. 1 FIFA RSTP) mimo přestupový termín přivést posilu (náhradu) za hráčku, která na mateřskou dovolenou nastupuje, nebo můžou získat hráčku, která se z ní vrací.
V neposlední řadě myslela FIFA i na péči o matku a dítě po porodu, když každý klub je nyní povinen poskytnout svým hráčkám po porodu vhodné prostředí a vybavení - např. povinnost poskytnout hráčkám možnost kojení nebo odsávání mateřského mléka při poskytování sportovních služeb a k tomu odpovídající prostory.
Výše popsaná pravidla se z papíru promítla už i do praxe, a to prostřednictvím průlomového rozhodnutí FIFA ve sporu islandské hráčky Sary Björk Gunnarsdóttir s francouzským klubem Olympique Lyon.
Celý příběh začal, když Gunnarsdóttir otěhotněla a radostnou novinu oznámila svému klubu. Vzhledem k probíhající pandemii a dalším faktorům se následně obě strany dohodly, že hráčka po začátku třetího trimestru odcestuje na rodný Island, aby jí mohla být poskytována tamní lékařská péče a zároveň aby mohla být se svou rodinou.
Ihned po odcestování z Francie jí však ze strany klubu přestala být vyplácena smluvená odměna a klub s ní v podstatě přestal komunikovat. Hlavním argumentem klubu pro neplacení odměny bylo francouzské vnitrostátní právo, dle kterého ale mají ženy na mateřské dovolené horší podmínky než podle pravidel FIFA.
Gunnarsdóttir však dále trvala na vyplacení částek, na které měla dle smlouvy právo, a za pomoci mezinárodní hráčské asociace FIFPro podala žalobu k rozhodčímu tribunálu FIFA. V průběhu těchto událostí se navíc vrátila do Francie, aby se mohla znovu připojit k týmu a zapojit do tréninku i zápasů, ale ze strany klubu jí to nebylo plně umožněno.
V květnu 2022, tedy zhruba osm měsíců po podání žaloby, bylo ze strany FIFA vydáno rozhodnutí, které hráčce přiznalo nárok na uhrazení částky ve výši 82 tisíc eur. V rámci odůvodnění FIFA své rozhodnutí opřela nejen o výše popsaná ustanovení upravující problematiku hráček na mateřské, ale také o závěr, že klub má povinnost se o hráčky starat, a to nejen z pozice jejich zaměstnavatele, ale také po osobní stránce. Tím, že se klub po dobu třetího trimestru ani po porodu nijak nezajímal o stav hráčky a ani ji nijak nekontaktoval, porušil svou povinnost řádné péče, která je jednou ze základních povinností klubu.
Po obdržení odůvodnění rozhodnutí a zhodnocení argumentů se klub nakonec rozhodl odvolání nepodat a věc tak nabyla právní moci. Ačkoliv se to může zdát jako malé vítězství jedné hráčky, jedná se ve skutečnosti o velké vítězství fotbalových hráček obecně. Díky tomuto rozhodnutí totiž existuje precedent, na němž lze stavět obhajobu dalších hráček, které by se ocitly v podobné situaci jako Sara Björk Gunnarsdóttir.
Jak už bylo uvedeno, z pravidel FIFA vyplývá pro národní asociace povinnost implementovat daná pravidla do vlastních předpisů. Fotbalová asociace České republiky (FAČR) tak učinila zhruba po šesti měsících od uvedení pravidel FIFA v platnost a provedené změny lze nalézt v Přestupním řádu FAČR (konkrétně v § 3 odst. 9 a zároveň v § 22a, § 22b).
S otázkou mateřské dovolené v českém fotbale je však spojena také otázka celkového postavení fotbalistek a fotbalistů, když Česká republika je společně s Rumunskem a Slovinskem jedinou zemí, kde nejsou hráči a hráčky v pozici zaměstnance, ale mají status osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Díky tomu tak není mezi klubem a hráčkou zaměstnanecký vztah a hráčkám se tak dostává nižší úroveň pracovněprávní ochrany, když se na ně v plném rozsahu neuplatňuje zákoník práce.
Kluby musí zajistit uvedené podmínky vyplývající z pravidel FIFA, které jsme zmínily výše. Hráčky jako OSVČ ale musí zároveň myslet také na to, že aby dosáhly na peněžitou pomoc v mateřství, kterou vyplácí stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení, tak si musí platit nemocenské pojištění. A to po dobu alespoň 270 dní (devět měsíců) v průběhu posledních dvou let a z toho alespoň 180 dní za poslední rok před započetím čerpání dávky peněžité pomoci v mateřství (podrobnější pravidla mateřské a rodičovské pro OSVČ najdete na webu Peníze.cz).
Další otázkou je pak výše odměn českých fotbalistek a jestli z toho plynoucí zaručená práva na finanční plnění stačí na finanční zajištění hráček v době mateřské dovolené. Tato problematika je však natolik rozsáhlá a komplikovaná, že si někdy jindy zaslouží prostor v rámci samostatného článku.
Text vznikl v rámci projektu Girl Power, kde se snažíme upozornit na ženský fotbal. Na hru samotnou, ale i na její společenský přesah. Partnery Girl Power jsou výrobce sportovního oblečení, vybavení a obuvi Puma a Heroine, magazín o hrdinkách cílící na ženské publikum.
Ligové finále je za dveřmi. Vyřeší, kterých pět týmů Česko pošle do Evropy. V klíčových předkolech se pak projeví i jeden další efekt vysokého českého koeficientu. Ukážeme vám i to, jací soupeři se pro české kluby rýsují, v čem změny systému nenahrávají Spartě, proč by slávisté měli v EL fandit Leverkusenu nebo v jakém případě se Plzeň může posunout až do play-off o EL.
Sean Dyche je známý jako anglický manažer staré školy, k čemuž nepochybně přispívá jeho proslulý chraplák. Mimo hřiště je však lodivod Evertonu milý chlapík, který si rád zavtipkuje i v tíživých situacích, což potvrdil i v následujícím rozhovoru.
Tom Slončík je jedním z nejzajímavějších mladých hráčů v lize. V 19 letech už nastoupil do 40 ligových zápasů, nakukuje do reprezentační U21 a spekuluje se o zájmu hned několika klubů. Zlínský talent vám detailně představíme s využitím dat, popíšeme jeho potenciál a zamyslíme se, kam by mohl v létě odejít a jak by tam s ním pracovali.
