Tohle by se mělo zapsat do všech manažerských příruček. Takhle se tým nevede.
Antonio Conte, trenér Tottenhamu, si po posledním zápase s Aston Villou, který Spurs doma prohráli 0:2, postěžoval na kvalitu vlastního kádru.
„Úroveň v lize je nyní velmi vysoká a dál se zlepšuje, protože Manchester United investoval spoustu peněz a už předtím měl důležité hráče. Chelsea, Manchester City a Arsenal udělaly totéž. Vždy je vidět, jak jeden následuje ostatní,“ rozpovídal se při hodnocení pro BBC Radio 5 Live.
A pak to přišlo: „Druzí dorazí s bazukou a vy máte ve srovnání s nimi jen malou pistoli.“
Je legitimní prací manažera vytvářet tlak na majitele, aby investoval víc peněz do posil, pokud si myslíte, že nemáte dostatečně silný kádr na dosažení svých cílů. V případě Tottenhamu je to první čtyřka zajišťující Ligu mistrů, ze které po restartu Premier League vypadl, když nejprve remizoval na Brentfordu a teď prohrál doma s Villou.
Nikdy se to ale nemá dělat tak, že přitom shodíte vlastní tým. Připomeňme, že Tottenham v létě pod Contem utratil podle webu Transfermarkt.de celkem 170 milionů eur za posily. Richarlison vyšel téměř na 60 milionů eur, Cristian Romero na 50 a Yves Bissouma na 29. A Spurs v kádru dál mají Harryho Kanea nebo Son Hung-min.
Jsou to malé pistole? Jak se asi spolupracuje s trenérem, který o vás takhle mluví?
„Pokaždé když Tottenham prohraje, obviňuje Conte všechny ostatní jen ne sebe. Je v tom skvělý,“ rýpnul si do něj v podcastu Football Daily Chris Sutton, komentátor a bývalý hráč Blackburnu, Chelsea nebo Celticu.
Takže si pište: neobviňujte všechny kolem sebe za společné neúspěchy a nikdy neshazujte veřejně své lidi. Vypadali byste stejně špatně jako Antonio Conte.
Troufneme si tvrdit, že tenhle přes padesát let starý příběh je v době totálního profesionalismu neopakovatelný. Je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
Abraham Klein pískal první zápas mezi německým a izraelským klubem po 2. světové válce, i když část jeho rodiny vyvraždili nacisti. Dnes slaví 90. narozeniny. Tenhle velký rozhovor je zároveň exkurzí do zlatých časů mistrovství světa 70. a 80. let i skvělý rádce pro české rozhodčí, kterým do rozhodování hráči stále zhusta nepěkně mluví.
Je mu šestnáct let, válí za Barcelonu a na chleba si při reprezentačních zápasech maže hráče Brazílie. Seznamte se s kousky Lamine Yamala, největšího fotbalového talentu současnosti.